Paní Těťálová po létech bezkonfliktního soužití obou rodin jednoho dne nemohla dál projít, neboť jí v tom bránily fošny opatřené načmáranou lebkou se zkříženými hnáty.

Mezi chalupami, původně po odsunutých sudetských Němcích, se tak rozhořelo nebývalé sousedské peklo.

Manželé František a Marie (66 a 63 let), kteří zátarasy umístili, se oháněli starou katastrální mapou z roku 1893.

Zde tato na první pohled zcela nesmyslná výseč, přetínající zahradu a přístup k chalupě paní Tětálové, byla zakreslená. Nikdo už neví a ani nezjistí, jak se sem tento katastrální totální nesmysl dostal.

Na fošny přetínající přístup k chalupě sousedky namaloval František O. ještě lebku a hnáty.

Na fošny přetínající přístup k chalupě sousedky namaloval František O. ještě lebku a hnáty.

FOTO: Foto archiv žalobkyně, Právo

Vždyť jsou to chalupy po Němcích. A dlouhá desetiletí to ani nikdo neřešil. Obě rodiny zde od 50. let žily v pokoji, což později doložily svědecké výpovědi. Žádné zátarasy zde rovněž nebyly, což dokládaly zase dobové fotografie.

Z okna v zadní části domu sestoupili po žebříku na pozemek a vytvořili prkenné zábranyVlasta Těťálová

Až pan František O. se před dvěma lety chytil obdélníčku v katastrální mapě a zaťal se. Tětálová apelovala na zdravý rozum, ale se sousedem nebyla a není řeč. Tvrdí, že jí nabízel řešení – ať si prý plácek od něho pronajme.

Místo smíru přidělal cedule s nápisem „Soukromý pozemek – vstup zakázán“ a korunoval to kresbou lebky a zkřížených hnátů, jako u zaminovaného území.

Na zábor lezl z okna

Na zabraném plácku si dokonce z dalších prken manželé zřídili lavice a stůl. Aby se ale na nové malé posezení, vsazené rovnou do zahrady sousedky, vůbec mohli dostat, musel pan František stlouct žebřík a slézat na zábor z okna.

Jednu dobu zahradili zatvrzelí manželé pozemek tak důsledně, že se kolem záboru nemohla paní Těťálová ani protáhnout.

Jednu dobu zahradili zatvrzelí manželé pozemek tak důsledně, že se kolem záboru nemohla paní Těťálová ani protáhnout.

FOTO: Foto archiv žalobkyně, Právo

Přitom ale jinak mají svoji normální zahradu. Teď však bojovali o 16 nesmyslných metrů, a tak se je rozhodli užívat stůj co stůj, i když odpolední kávu si zde asi člověk moc nevychutná.

„Z okna v zadní části domu sestoupili po žebříku na pozemek a vytvořili prkenné zábrany,“ shrnoval později situaci na místě soud.

Manželé František a Marie O. ignorovali rozhodnutí městského a posléze krajského úřadu, které ve správních řízeních rozhodly, že zábor mají odstranit.

Verdikt: Pozemek byl vydržen

Těťálová chtě nechtě musela na ně podat žalobu. Okresní soud Plzeň-sever jí letos dal jednoznačně za pravdu, když rozhodl, že plácek patří k její chalupě, navzdory podivnému zákresu v katastrální mapě. Postupoval tak na základě vydržení.

„Vydržení je způsob nabytí vlastnického práva k věcem movitým a nemovitým, které popisuje již římské právo. Vydržet lze věc movitou (auto, obraz) či věc nemovitou, tedy stavbu spojenou s pozemkem pevným základem nebo pozemek. Vydržet nelze věci ve vlastnictví státu,“ vysvětlil advokát František Koranda. Hlavní podmínkou vydržení je nepřetržitá držba věci. U věci movité tři roky, u věci nemovité 10 let.

„Dobrá víra v tom smyslu, že si myslím, že věc mi patří, je nejošemetnější místo vydržení,“ upřesnil Koranda a přikládá učebnicový příklad – koupím zahradu, v kupní smlouvě je uvedeno 100 m2, já však vidím, že zahrada je pozemek s fotbalovým hřištěm.

„Tedy musí ve mně objektivně vzniknout pochybnosti, že mi patří celý pozemek,“ dodal Koranda.

Pan František si musel z prken udělat žebřík, aby mohl lést z okna svého domu na plácek u sousedky, který si najednou z čista jasna nárokoval.

Pan František si musel z prken udělat žebřík, aby mohl lézt z okna svého domu na plácek u sousedky, který si najednou z čista jasna nárokoval.

FOTO: Foto archiv žalobkyně, Právo

Jenže paní Těťálová neměla očividně žádný důvod k pochybnostem.

„Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně (Těťálová) a její předchůdci užívali sporný pozemek nepřetržitě od roku 1980 v dobré víře, že jim patří,“ zdůraznil soud.

„Omyl v geometrickém a polohovém určení pozemku může být omluvitelný. Naproti tomu žalovaní sami uplatnili nárok na užívání sporného pozemku až v roce 2011,“ dodal soud.

Podle něho se „původně jednalo o nemovitosti odsunutých sudetských Němců, které po válce osídlili noví vlastníci, přičemž faktický a právní stav nebyl uveden do souladu“.

Zábrany neodstranili

Soud dále zatvrzelým manželům Františkovi a Marii O. určil, aby uhradili náklady Těťálové ve výši bezmála 40 tisíc korun. Ani po vyřčení rozsudku a této finanční sprše však zábrany neodstranili a vypadá to, že svůj „velký spor“ poženou dál, tedy že se odvolají.