"Pokuta za přestupek představuje jeden z příkladů peněžité povinnosti, která má osobní povahu, je vázána na konkrétní osobu, a je proto nezcizitelná a nepřevoditelná," vysvětlil ombudsman.

Jak ale dodal, některé úřady si tyto věci vykládají po svém. Pokutu podle něj často mylně považují za formu daně a po dědicích žádají, aby za své zesnulé blízké hradili pokuty, které oni před smrtí nezaplatili.

Takový případ zažila žena z Prahy, která se s ním obrátila na veřejného ochránce práv. Stavební úřad uložil jejímu manželovi v roce 2003 pokutu. Muž zemřel v roce 2008, dědické řízení skončilo v roce 2012. Stěžovatelka úřad městské části požádala o prominutí nedoplatku na manželově pokutě. Úřad na to reagoval tím, že žena odpovídá za zůstavitelovy dluhy do výše ceny nabytého dědictví. Připomněl, že po odečtení nákladů vynaložených na pohřeb manžela zůstává ženě zděděný majetek za 82 350 korun a dlužných 26 000 může zaplatit.

Pracovníci úřadu dospěli podle ombudsmana vlivem špatného výkladu zákona k závěru, že uhrazení pokuty mohou po ženě vymáhat. Ombudsman poučil ženu o tom, že pokutu platit nemá, a zároveň jí navrhl, jak má při jednání s úřadem postupovat.