"Z hlediska zvyklostí je to exces, z hlediska fungování ústavního systému v zásadě taky, takže už v téhle chvíli je to něco, co by se mohlo označit jako jednání na hraně," myslí si ústavní právník Jan Kysela.

Podstata parlamentního systému je podle něj v tom, že se vláda opírá o důvěru v Poslanecké sněmovně, a dokud je v ní většina schopná držet vládu, není na prezidentovi, aby jí říkal, že se mu "ta její vláda tak úplně nelíbí a že má nějakou vládu svoji, mnohem lepší".

   Přirozeně je to věcí prezidenta, jestli chce jít do takového způsobu, který mu přinese neúspěch.profesor Václav Pavlíček

Po demisi premiéra Petra Nečase (ODS) kvůli aféře okolo jeho blízké spolupracovnice Jany Nagyové se strany dosavadní koalice – ODS, TOP 09LIDEM – snaží obnovit kabinet na stejném půdorysu. Za premiérku navrhují dosavadní šéfku Sněmovny Miroslavu Němcovou a zdá se, že by pro vládu v dolní komoře našly dostatečnou podporu.

Jmenování vlády, která má mezi poslanci většinu, podle Kysely odpovídá zvyklostem a konstrukci českého ústavního systému. Teprve když v dolní komoře většina není, je podle něj čas na méně ortodoxní řešení. Zemanův zvažovaný krok je krokem k poloprezidentskému systému, míní Kysela.

Je to věc prezidenta, míní Pavlíček

Naopak podle dalšího odborníka na ústavní právo Václava Pavlíčka je plně v pravomoci prezidenta jmenovat premiéra, a to třeba i úřednického. Předem totiž podle něj není možné říci, zda ve Sněmovně dostane důvěru. "Přirozeně je to věcí prezidenta, jestli chce jít do takového způsobu, který mu přinese neúspěch," říká Pavlíček.

Pokud vláda nedostane důvěru, nemůže ji hlava státu podle Pavlíčka nechat dovládnout v demisi, ale musí bez zbytečného odkladu jednat, aby našla a jmenovala nového premiéra. Průtahy, k nimž v tomto ohledu docházelo v minulosti, nebyly podle něho v souladu s duchem ústavy.

V demisi zatím nejdéle působila první Topolánkova vláda, kterou jmenoval tehdejší prezident Václav Klaus 4. září 2006. Jako dosud jediná nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně a v demisi pak vládla od 11. října 2006 do 9. ledna následujícího roku, tedy přesně 90 dní.

Podle politologa Stanislava Balíka však dnešní situace není s tou tehdejší zcela srovnatelná. Hlava státu tehdy prý jednala na základě volebních výsledků a první pokus o sestavení vlády dala vítězi voleb ODS. "Bylo to jakési přiblížení se předčasným volbám, které tehdy nešlo vypsat tak jednoduše jako dnes," myslí si Balík.

Prezident by mohl čelit i žalobě

Nynější uvažovaný krok prezidenta je podle něj stále ještě pohybem v rámci ústavy, ale vzhledem k dosavadním zvyklostem ústavním a politickým to je prý "naprostá novinka". Dvě úřednické vlády, které zatím ČR měla, byly podle Balíka vždy jmenovány na základě dohody v Poslanecké sněmovně.

Úřednické vlády v ČR
První úřednickou vládu Josefa Tošovského, která vznikla po demisi druhé koaliční vlády Klause (ODS), jmenoval tehdejší prezident Václav Havel 2. ledna 1998. Kabinet podal demisi v červenci, tedy necelý měsíc po předčasných volbách. Druhou úřednickou vládu vedl od jara 2009 do léta 2010 Jan Fischer po vyslovení nedůvěry koaličnímu kabinetu Mirka Topolánka (ODS).

Pokud možná třetí úřednická vláda nedostane důvěru a prezident nebude aktivně hledat jejího nástupce, mohou podle Pavlíčka iniciativu převzít poslanci a rozhodnout o rozpuštění Sněmovny. Takový krok, k němuž je zapotřebí 120 poslanců a který by vedl k předčasným volbám, požadují již nyní opoziční ČSSD, KSČMVěci veřejné.

Podle Kysely mohou zákonodárci vyvinout tlak dokonce i za pomoci ústavní žaloby na prezidenta. "Pakliže prezident republiky jmenuje v rozporu s avízem politických stran vládu, ta vláda nedostane důvěru a on ji stejně bude udržovat při životě, tak pak je to podle mě přesně ten případ, kdy se to dá použít," tvrdí Kysela.