Na stranu Gjona Perdedaje se loni na podzim postavil karlovarský právník Ronald Němec, který mu pomohl zajistit invalidní důchod a hmotnou pomoc v nouzi. Pomohli i obyčejní lidé, kteří po zveřejnění jeho příběhu poslali na konto humanitární sbírky půl miliónu korun.

Kvůli tomu ale teď o část státní podpory přišel. Úřady ho teď totiž považují za boháče.

„Stydím se za stát, jehož jsem občanem,“ uvedl Němec. „Jako cizinec se Perdedaj zastal naší občanky, přičemž sám ochrnul, nemůže kvůli tomu mluvit a stát mu v této situaci vůbec nepomohl,“ zhodnotil advokát.

Gjon Perdedaj (vlevo) se svým advokátem Ronaldem Němcem.

Gjon Perdedaj (vlevo) se svým advokátem Ronaldem Němcem.

FOTO: Rudolf Voleman, Právo

Starají se o něj bratři

Perdedaj přišel do Česka v době války v Jugoslávii v roce 1995 a až do osudného incidentu pracoval legálně v jedné z restaurací v Jindřišské ulici v Praze.  Teď se o něj starají jeho bratři žijící v Karlových Varech, kteří na to mají od státu měsíčně čtyři tisíce korun.

V prosinci díky zásahu advokáta dostal první dávky v hmotné nouzi ve výši 3300 korun. „Nyní ale karlovarský úřad práce zahájil správní řízení o jejich odebrání, protože se dozvěděl, že občané věnovali v humanitární sbírce mému klientovi půl miliónu korun. Mají ho teď za boháče, přitom peníze jsou určené hlavně na lékařskou péči a splátky dluhů u Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP),“ popisoval Němec, podle kterého by stát mohl dál dávky v hmotné nouzi vyplácet.

„Příjemce pomoci v hmotné nouzi musí každý měsíc prokazovat, že žije pod hranicí životního minima,“ uvedla mluvčí karlovarského ÚP Veronika Dankanicsová. „Pokud nesplňuje tuto podmínku, musíme ze zákona zahájit správní řízení o odebrání dávky. Dotyčný má na transparentním účtu mnohem více, než je životní minimum,“ pokračovala Dankaniscová, podle které nabídli Kosovci uplatnění výjimky. „Musel by se zavázat, že všechny peníze ze sbírky použije na léčebné účely, ale on uvedl, že to s čistým svědomím nemůže slíbit,“ dodala mluvčí.

Perdedaj podle Němce nebral dvanáct let ani invalidní důchod, první dostal ve výši 3100 korun až letos v únoru díky rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí. „Jenže zpětně jen za jeden měsíc,“ dodal Němec, podle kterého by měl jeho klient dostat invalidní důchod za celých dvanáct let, kdy se o něj stát nestaral.

Dluh pojišťovně narostl na 180 tisíc

„Když opustil před lety nemocnici, tak neuměl mluvit, aby tehdy zašel na úřad práce a o dávky zažádal. Hlavní chybou bylo, že se jej tehdy neujala sociální pracovnice, která by za něj vše vyřídila. Jako cizinec nevěděl, co má dělat. Navíc nemohl pořádně chodit,“ konstatoval Němec, který žádá VZP o odpuštění dluhu, který od roku 2000 narostl s penále na zhruba 180 tisíc korun.

„Část dluhu nám odpustili a my zbytek z darovaných peněz zaplatili, abychom zastavili nařízenou exekuci, ale domnívám se, že by pojišťovna měla odpustit naprostou většinu dluhu a ne jen 35 tisíc korun,“ konstatoval advokát.

„Troufám si říci, že VZP se zachovala velmi zodpovědně, zhodnotila celou situaci a část dluhu panu Perdedaji prominula. Nicméně je potřeba si uvědomit, že VZP pracuje s veřejnými prostředky a rozhodně nemůže nahrazovat z prostředků veřejného zdravotního pojištění sociální systém,“ uvedl Vlastimil Sršeň z ústředí VZP v Praze.