Největší potíž je s listinami z pozemkových knih, které ukazují, kdy a jak stát církevní majetky získal. Tedy např. vynucené darovací smlouvy či nařízení národních výborů či ministerstev o záboru církevního majetku.

Podle ředitele pozemkového úřadu Petra Šťovíčka jde o nejproblematičtější část zákona, která povede k největšímu počtu zamítnutých žádostí.

V případě, že v pozemkových knihách bude jen poznámka, jak k převedení majetku po roce 1948 došlo, ale nenajde se příslušná listina dokládající převod, bude na úřednících, zda církvím nedostatek důkazů prominou.

„My bychom tu listinu dokládající změnu vlastnictví měli každopádně požadovat, ale pokud tato skutečnost bude vyplývat jednoznačně z pozemkové knihy, tak k tomu zřejmě přihlédneme,“ řekl Právu Šťovíček.

Dodal, že by mohli všechny takové případy poslat k soudu, ale tím by je jistě zahltili. „Nechceme vše nechávat na soudu, budeme se často muset rozhodnout. Ale rizikovější věci nebudeme rozhodovat sami,“ dodal.

Vydat, i když se dokumenty nenajdou

Ještě tvrdší oříšek budou muset na pozemkovém úřadu rozlousknout v případě, že nebudou o způsobu zabrání majetku nalezeny žádné dokumenty. Podle ekonoma pražského arcibiskupství Karla Štíchy by v takovém případě měl úřad nemovitosti vrátit také, protože s tím zákon počítá.

„Dohledáváme kvanta listin, jak to stát zabral, ale když je nenajdeme, tak je v zákoně ještě v § 5 písmeno k, že to bylo nabyto bez právního důvodu, a to je také důvod k vydání,“ řekl Štícha.

Poznamenal, že pokud je v zákonu zmínka o nabytí bez právního důvodu, tak příliš nechápe, proč musí vůbec hledat nějaké dokumenty o způsobu, jakým stát církvím majetek vzal. „Trochu mi to připomíná zadání pro nového pracovníka, který dostal za úkol přebrat hromadu malých očíslovaných lístečků, seřadit je za sebou, pak je svázat do balíčků po stovkách, ty pak do balíku po tisících a ty pak odvézt do kotelny ke spálení,“ dodal Štícha.

Šťovíček to tak jednoduše nevidí. „To je nejproblematičtější ustanovení, které se týká majetkových křivd, protože se velmi těžko dokazuje, co není,“ řekl Právu Šťovíček. Dodal, že majetek mohla církev státu prodat nebo mohlo dojít k regulérnímu vyvlastnění podle tehdejších předpisů, jen se o tom nemusela dochovat smlouva.

Rozhodující je únor 1948

Důležité podle pozemkového úřadu bude zjistit, zda nedošlo k majetkové změně před únorem 1948, aby nebyla zpochybněna restituční hranice. „V případech, kdy bude existovat pochybnost ohledně data přechodu nemovitosti na stát tak závažná a důvodná, že nebude možno vyloučit její přechod na stát před rozhodným obdobím, nebude Státní pozemkový úřad takovou nemovitost vydávat,“ sdělila Právu mluvčí úřadu Monika Machtová.

Podle ředitele Českého úřadu zeměměřického a katastrálního Karla Večeře by se měly církve snažit listiny získat hlavně proto, aby samy mělo jasno.

„Kdybych byl na jejich místě, tak bych chtěl mít jistotu, že nežádám o něco, na co nemám nárok, protože bych si mohl utrhnout pěknou ostudu,“ řekl Právu Večeře. Dodal, že je možné, že se řada listin nezachovala.

Jeho úřad zprostředkovává církvím zdarma potřebné listiny z pozemkových knih a bude muset vyhotovit nově geometrické plány k oddělení vracených pozemků. Tato práce, jak už Právo informovalo, přijde na 250 miliónů korun.

Podle Večeře je čeká perný rok. Církve musí podle zákona požádat o vrácení majetku do konce roku. „Musíme kvůli tomu letos utlumit digitalizaci katastrálních map,“ poznamenal.