ÚS sice přiznal, že novela představovala nestandardní změnu pravidel v průběhu hry, ale Česko potřebovalo urychleně provézt digitalizaci, aby nenastala televizní tma.

„Nelze přehlédnout, co všechno bylo v sázce. Existoval vcelku silný veřejný zájem na zahájení digitálního televizního vysílání,“ vysvětlil soudce zpravodaj Vojen Güttler. Počátek kauzy přitom sahá k počátkům digitalizace, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila licenci šesti plnoformátovým televizím. Neúspěšní žadatelé pak záležitost dali k soudu, který jim vyhověl.

Zákonodárci ale na nové rozhodnutí nečekali a justici svým způsobem obešli. Sporná novela mediálních zákonů umožnila radě udělit takzvané kompenzační licence těm provozovatelům televizního vysílání, jejichž původní licence zpochybnily žaloby. Sporná novela mediálního zákona navíc nepřiznala neúspěšným účastníkům původního sporu o licence právo napadnout žalobami rozhodnutí o kompenzačních licencích. Jeden z neúspěšných žadatelů přesto žalobu podal, ta doputovala až k NSS a ten podal nakonec neúspěšný návrh k ÚS.