Jenomže přituhuje a teď po Madridu ještě více přituhne. Brzy se takových kontrol můžeme dočkat třeba i při vnitrostátních letech, stejně jako se dočkáme bezpečnostních rámů u vchodu do každého supermarketu, možná že i na otisky prstů dojde.

O těchto věcech se už dost napovídalo a začíná být na můj vkus až příliš samozřejmé, že prosíce stát o účinnou obranu proti terorismu, a priori mu přiznáváme pravomoc lézt nám bezmála až do ložnice, aniž tušíme nutnou míru kontroly. To už není výhodný byznys, to je zajíc v pytli!

Nebylo by však asi moudré střečkovat a bránit státu v jeho snaze nás co nejlépe ochránit před nebezpečím, když existuje možnost posoudit, zda je jeho snažení skutečně poctivé. Aťsi stát, obrazně řečeno, prozkoumá třeba i můj nočník, pokud mě přesvědčí, že se stejnou vehemencí jako obyvatelstvo kontroluje obchod a kapitál. Ať třeba ze mne mámí moje malá soukromá tajemství, jestliže dokáže se stejnou samozřejmostí násilím porušit svátost tajemství bankovního.

Obávám se jen, že oficiální volená vrchnost naší západní civilizace přece jen snadněji podlehne pokušení postavit do latě občany, než by se odvážila znesvětit chrámy penězoboha. Pak ale možná tu a tam nějaký ten zfanatizovaný sebevrah nedotáhne svůj náklad munice až k cíli, občas se dokonce připravovaný atentát předem provalí, avšak naše skóre v boji proti světovému terorismu zůstane trvale pasívní.

Za světový terorismus totiž neodpovídají nešťastníci s promytými mozky, kteří se jdou zabít ve jménu Alláha, ale miliardáři se zlatými vodovodními kohoutky, kteří tu špinavou válku řídí a sponzorují. Ty nelze chytit za ruku při kontrole na letišti, ty lze chytit a usvědčit jen a jen skrze jejich peníze.

Pokud to ale naše civilizace nedokáže, můžeme obvinit nejen islámský, ale zejména náš vlastní dobře utajený liberální fundamentalismus s jeho častým sklonem chránit majetek lépe a důsledněji než občana a jeho svobodu.

PRÁVO 16. března