Jinými slovy – církev (zejména katolická, ta nárokuje drtivou většinu blokovaných pozemků) nakládání s půdou ovlivňovala už dlouho předtím, než bude vůbec rozhodnuto o jejím případném vlastnictví. Zčásti k tomu vedly bohulibé záměry samospráv.

Pozemkový fond totiž nejdříve umožňoval výjimečně stavět na bývalých církevních pozemcích obcím a krajům vodovody, školky a cyklostezky. Jenže nakonec se praxe rozšířila i na soukromé investory, např. na firmu Alkona Invest CZ, která na blokovaných pozemcích dostavěla komerční distribuční centrum u Olomouce. A když se roztrhl se soukromými žádostmi pytel, bývalý ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) minulý rok směnné obchody s blokovanými pozemky zakázal.

„To se zatrhlo, když již bylo jasné, že zákon o narovnání státu s církvemi půjde do Sněmovny. Tento způsob se používal hlavně v době, kdy se nevědělo, jestli ten zákon bude za deset či dvacet let. Používalo se to, když hrozilo nebezpečí z prodlení,“ řekl Právu náměstek ředitele Pozemkového fondu Petr Šťovíček.

„Klasický případ byl, když kraj dělal desetikilometrovou cyklostezku a narazil na sto metrů blokovaného pozemku,“ uvedl Šťovíček. Fond povolil takové směny např. ve Zlínském kraji na stavbu průmyslové zóny. Církev a investor museli s fondem sepsat smlouvu, že je na blokovaném pozemku možné stavět a že poté, co církve dostanou majetek zpátky, se s nimi investor vyrovná.

Blokovaný pozemek zůstal v majetku Pozemkového fondu a ten ho investorovi pronajal.

„Pozemkový fond i my jsme se dohodli, že tam to dílo strpíme. Sepsali jsme smlouvu o smlouvě budoucí, která předpokládá, že v budoucnu dojde k nějakému finančnímu plnění nebo ke směně pozemků,“ řekl Právu ekonom pražského arcibiskupství Karel Štícha.

Právníci: je to možné, ale také velmi rizikové

Za sedmnáct let Pozemkový fond uzavřel 81 budoucích smluv směnných a čtyři kupní smlouvy. Téměř polovina smluv byla uzavřena s obcemi, městy a kraji.

Smlouvu uzavřel fond např. se společností Rumpold UHB z Uherského Hradiště na výstavbu skládky tuhého komunálního odpadu, s obcí Chlístovice v okrese Kutná Hora na výstavbu čističky odpadních vod či s městem Chropyně za účelem výsadby zeleně. Podle právníků se církve i fond nedopustily ničeho protiprávního, přesto považují tuto praxi za velmi nestandardní.

„Je to v principu možné, ale extrémně rizikové, protože se tam může vyvinout milión příběhů. Nejen že to může zůstat státu, ale že to patřilo úplně někomu jinému, protože pozemkové knihy nebyly vždy dobře zakreslené,“ sdělil Právu právník Radek Pokorný.

Jak Právu řekl náměstek Štovíček, nebyl všechen blokovaný majetek v minulosti církevní. Tudíž je možné, že církve povolily stavět na pozemku, který patří a také zůstane státu. Podle právníka Vojtěcha Novotného lze očekávat, že stát v takových případech nenechá stavby odstranit, i když by na to měl právo.

„Vlastník může respektovat stav, který tam je, případně se soudně domáhat odstranění stavby. Soud by posuzoval, zda odstranit, zaplatit úhradu či zřídit věcné břemeno,“ řekl Právu Novotný. Podle Šťovíčka budoucí směny fond povoloval, protože chtěl pomoci dobré věci.

Některé případy ale vzbuzují otazníky. Podle týdeníku Euro měly o budoucí směnu požádat i pražské firmy Duplicatus a Real 24, kde je Štícha, který o církevním majetku na pražském arcibiskupství rozhoduje, jako předseda dozorčí rady.

Duplicatus si měl směnu pozemků vyjednat s římskokatolickou farností v pražských Stodůlkách. Real 24 se měl dohodnout s farností v Uhříněvsi. Směnu nakonec fond neschválil.