Právě současný pražský arcibiskup společně s kardinálem Miloslavem Vlkem věnovali na Tomáškův hrob v katedrále věnec s nápisem "Statečnému předchůdci". František Tomášek byl jedním z význačných představitelů protikomunistického odboje a mravní autoritou přesahující katolické společenství. Sám osobně pocítil teror nacistů i diktaturu komunistů. Už za svého života se stal symbolem boje za nejen náboženskou svobodu své země.

Duka pak připomněl také velkou sílu, nezlomnost i stálý optimismus Františka Tomáška, které jako nejvyšší představitel katolické církve prokazoval většinu svého života v nesvobodném státě a v době, kdy se společnost od církve čím dál více odvracela.

Biskup bez souhlasu státu

V roce 1949 byl Tomášek v 50 letech vysvěcen na biskupa bez souhlasu tehdejších státních úřadů. Bezprostředně poté následovala kalvárie internace a nucených prací. Tři roky prožil v pracovním táboře v želivském klášteře a teprve v roce 1954 se mohl vrátit ke svému kněžskému povolání.

Od roku 1974 byl Tomášek po léta jediným veřejně působícím biskupem v Čechách a do roku 1987 i na Moravě. V červnu 1977 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem a v prosinci téhož roku arcibiskupem pražským a primasem českým.

Významným a dodnes připomínaným činem kardinála Tomáška bylo v roce 1987 jeho vyhlášení Desetiletí duchovní obnovy národa jako přípravy na milénium smrti svatého Vojtěcha. Velký podíl měl na svatořečení Anežky Přemyslovny na podzim 1989, které se stalo v počátcích listopadové revoluce manifestací jednoty české společnosti.

Po odchodu z aktivní služby v březnu 1991 žil kardinál v ústraní Arcibiskupského paláce v Praze až do 4. srpna 1992, kdy v 93 letech zemřel na srdeční selhání komplikované zánětem plic.