Podstatná část z nich přitom žije nejen osaměle, ale zcela izolovaně od svého okolí. Podle demografů už za osm let, tedy v roce 2020, dosáhne podíl této věkové skupiny na celkové populaci více než 20 procent, to je přes dva milióny osob.

„Je možné žít sám, ale přitom nebýt osamělý. Důvod, že stále více starších spoluobčanů se cítí osaměle, není ekonomický,“ říká Marie Macháčková, ředitelka občanského sdružení ROSA. Podle ní se jedná o souhrn vlivů. Osamělost, prázdno v životě přitom patří k faktorům, které významně život zkracují, dodává.

Pocit osamělosti podle studie Dany Sýkorové „Staří lidé ve městě“ může například prohlubovat obměna nájemníků v domě a proměna podoby českých měst.

Domy, kde se všichni znali a sousedé se neměnili desetiletí, jsou minulostí. Privatizace a trh s byty se podílejí na tom, že sousedé se mění, často se jedná i o občany jiných národností. Dočasní sousedé představují pro staršího člověka problém svým odlišným způsobem života, chováním, nenaplňují tradiční představu občanského soužití, uvádí studie.

Chybí osobní kontakt

„Chybí soudržnost nájemníků, osobní kontakt, vidíme se jen ve výtahu a stěží se pozdravíme,“ říká sedmdesátiletá Helena.

Někdy jsou starší lidé nuceni se přestěhovat z drahých bytů, kde prožili desetiletí, do levnějších, ve čtvrtích, které neznají a kde navíc i síť obchodů, s převahou obchodů s oděvy, elektronikou, módními doplňky, není uzpůsobena jejich potřebám.

Svoji roli sehrává kriminalita – někteří staří lidé, i když jsou mentálně čilí, se kvůli ní obávají opustit svůj byt.

Pocitu osamělosti přidá i elektronizace státní správy, kdy ubývá osobních kontaktů úředníků s občany. Proto různé poradny, založené na osobním pohovoru, jasném vysvětlení a probrání problému, praskají ve švech.

Klíčová je doprava

Pro prolomení pocitu osamělosti je tak rozhodující dostupná a přístupná hromadná doprava, upozorňuje Macháčková.

Tedy taková, aby do autobusů či tramvají mohli bez problémů vstoupit lidé i pohybově již méně zruční. Dobrým příkladem jsou nízkopodlažní autobusy, které zavedla například Praha 2.

Dostupná doprava umožní se-niorům nakoupit levněji ve velkých nákupních centrech, což je pro starší lidi s nízkými příjmy důležité. Ale hlavně mohou navštěvovat přátele i různé akce, kterých je ve městech obvykle řada.

„Pořádáme bridžové, výtvarné, numismatické a další kluby, taneční odpoledne atd. Praha 4 zajištuje i plavání pro seniory,“ říká ředitel Ústavu sociálních služeb v Praze 4 Miloš Hájek

Nadace Charty 77 či nadace Václava a Livie Klausových zase pomohly na svět řadě počítačových center, kde se senioři učí využívat moderní komunikaci.

Záleží na rodině

Dostupná doprava podle studie „Staří lidé ve městě“ výrazně posiluje aktivizaci seniorů, mobilizaci vlastních sil a využívání strategie svépomoci. Jak dále upozorňuje studie, špatná doprava je i důvodem, proč se starší páry nechtějí stěhovat na venkov a opustit městské byty. Nechtějí se ocitnout v ještě větší izolaci.

Klíčová je pro seniora funkční, přátelská a vstřícná rodina, upozorňuje Macháčková. Klidné stáří je tam, kde si seniorů váží a něco konkrétního pro ně dělají. Nejen pomoc s úklidem či nákupem, ale častý lidský kontakt je rozhodující, shodují se psychologové.

Starší člověk musí mít stále pocit, že hraje důležitou roli v životě těch druhých, že není přítěží. „Rodina je nezastupitelná. Tam, kde si děti vzpomenou na rodiče, jen když je den po převzetí důchodu, se stala systémová chyba,“ říká Miloš Hájek.

Význam má i udržování co nejširších společenských kontaktů za aktivního života. Mít stále hodně přátel je zejména v seniorském věku velmi významné. To samé platí i o celoživotním vzdělávání, rozšiřování znalostí, včetně schopností ovládat počítač. Ten mimochodem podle statistiků ovládá 31 procent žen a 41 procent mužů z věkové skupiny 55 až 74 let.