Právě pozměňovací návrhy bývají rejdištěm zákonodárců, při kterém lze jen těžko odhadnout, zda je politik veden upřímnou snahou pročistit a zkvalitnit český právní řád, anebo rukou různých lobbistů či advokátních kanceláří, neřku-li korupcí.

Zabránit, nebo aspoň zmírnit korupční rizika zákonodárců, a nejen jich, by měla CIA. Nejde ovšem v tomto případě o americkou výzvědnou službu, nýbrž o mezinárodní zkratku pro hodnocení vlivu korupce (Corruption Impact Assessment).

Srozumitelně řečeno – spolu s návrhem zákona či jeho změnou by mělo jít ruku v ruce i hodnocení korupčních rizik.

Podklad z dílny místopředsedkyně vlády Karolíny Peake (VV) už ve středu schválila vláda a do června by se měl rozjet pilotní projekt. Zatím ale vládnou rozpaky, jak to zařídit.

Pozměňovací návrhy pouze kolektivně

S nápadem přišel předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. „Pokud jde o legislativní proces, mohli bychom se dohodnout třeba na tom, že pozměňovací návrhy k zákonům nebude smět podávat pouze jeden poslanec, ale jen skupina,“ řekl Právu.

Dodal ale, že takový krok by mohl být považován za protiústavní, neboť by omezil práva poslance, a ústavní odborníci ho nedoporučují. Navíc se tím už dřív Sněmovna zabývala, ale bez výsledku.

Stejně jako třeba nápadem, že by ke každému návrhu musel poslanec či senátor oznámit, kdo na něm s ním pracoval. Neoznámení se ale nedá ověřit, takže by šlo jen o bezzubou proklamaci.

„CIA by měla být využita i v případech poslaneckých a senátorských iniciativ, které často zásadním způsobem mění návrhy zákonů,“ tvrdí odborníci z úřadu vicepremiérky Peake.

Podle nich zkušenosti ukazují, že „prostřednictvím poslaneckých a senátorských iniciativ mohou ovlivňovat zákony různé kompaktní zájmové skupiny, což může zvyšovat korupční prostředí v České republice“.

Poslanci i senátoři připouštějí, že s lobbingem či přímo nátlakem kvůli různým návrhům mají své zkušenosti. Ačkoli lobbing není v Česku i přes opakované pokusy nijak zákonně regulován, nemusí automaticky znamenat korupci, byť ji současně nemůže vyloučit.

Příkladem Jižní Korea?

Šéf poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík Právu řekl: „Samozřejmě, že zaznamenáváme při schvalování zejména citlivých zákonů z oblasti energetiky, hazardu nebo třeba veřejných zakázek značné tlaky různých skupin.“ S tím, že by mu ale někdo nabízel úplatek nebo nějakou protislužbu, se prý nesetkal.

Výsledkem mnohých poslaneckých iniciativ bývají schválené návrhy zjevně vycházející vstříc silným ekonomických subjektům. Jako třeba v případě hazardu, dálničních billboardů nebo znečišťovatelů ovzduší.

Jenže vláda se nemá v tomto případě kam ohlížet nebo kde takříkajíc opisovat. Jedinou zemí, která podobnou metodu používá, je Jižní Korea. Alespoň podle zmíněného dokumentu. I to vede některé politiky k otázce, zda jde o účinnou zbraň proti korupci, anebo jen čárku v naplňování vládní protikorupční strategie.

„Vždy bude záležet na každém jednotlivci, ale každý krok, který alespoň omezí riziko korupce je na místě,“ míní místopředsedkyně dolní komory Kateřina Klasnová (VV). S tím souhlasí i opozice.

Riziko korupce připouští šéf klubu soc. dem. Jeroným Tejc, ale podle něj nejde jen o poslanecké návrhy, ale i návrhy z dílny vlády.

„Kvapík, kterým se často návrhy přijímají, k takovému riziku logicky přispívá,“ řekl Právu ve zjevné narážce na vládní reformy. Ty z Topolánkovy vlády i ty loňské byly často zásadně měněny až ve Sněmovně, někdy dokonce přes noc, kdy i koaliční poslanci byli postaveni před hotovou věc. Šlo tedy o změny mimo standardní schvalovací proces a tudíž i s rizikem pokoutních vlivů.

Tejc dodává, že jistým řešením by mohlo být prodloužení lhůt mezi tzv. druhým a třetím čtením projednávání návrhů. Při delším časovém prostoru, který je nyní 72 hodin od podání do schválení, by bylo možné případné nepravosti spíše odhalit.