Pane místopředsedo ODS, poté, co vládní strany podepsaly dodatek ke koaliční smlouvě, ohlašují Věci veřejné další boj, tentokrát o státní rozpočet. Počítáte nejpozději na podzim opět s vládní krizí?

Samozřejmě nemohu mluvit za Věci veřejné nebo TOP 09, ale ODS se celou dobu snažila krizi řešit smírně k dovedení výsledku, který tady máme. ODS si uvědomuje, že všechny tyto spory občany unavují. Nechtějí tady žít dalšího půl roku v hádkách mezi Věcmi veřejnými, ODS a TOP 09. Věřím, že si koalice uvědomila poté, co některé její strany zažily pád preferencí, že tato cesta permanentního hádání se je cesta do pekel. Věřím, že se koaliční strany poučily natolik, že ani projednávání státního rozpočtu na příští rok nebude předmětem koaliční krize. Síla se neukáže na tom, jak si kdo dupne na nějaké K9, ale ve tvrdém vyjednávání jednotlivých ministrů.

Koalice se také dohodla na zprůhlednění financování stran a předvolebních kampaní. Jak to chcete v praxi udělat?

Můžeme se dohodnout na omezení nákladů na kampaň, akorát musí panovat mezi stranami důvěra. Vy můžete tyto náklady omezit, ale pak se objeví všechny ty pirátské billboardy, které se tváří jako volební kampaň, respektive antikampaň. Pak je těžké dokázat, že to některá strana platí.

Dobré jméno budujete strašně dlouho a velmi rychle ho ztratíte

Příští rok budou krajské a senátní volby. Zkusíte omezení nákladů už v této kampani?

Osobně bych byl pro, kdyby tady byla dohoda všech šéfů politických stran minimálně v Poslanecké sněmovně. Gentlemanská dohoda se podle mě nemusí psát. Ten, kdo to nedodrží, holt už nebude za toho gentlemana. Myslím, že tohle by stálo za pokus.

Jaký by měl být strop na předvolební náklady?

Pro velké strany se prostě nedostanete přes to, aby kampaň stála desítky miliónů korun. Ale nechci střílet od boku.

Takže skutečnost, že policie zastavila šetření v kauze možné korupce na ministerstvu životního prostředí, vám nepomohla?

V tomto je politika na jednu stranu krutá, na druhou stranu spravedlivá. V politice prostě platí, že své dobré jméno budujete strašně dlouho a velmi rychle ho ztratíte. Představa, že se něčím policie teď přestala zabývat a druhý den to jméno bude mít jinou hodnotu, než mělo včera, prostě neplatí. V tomhle smyslu jsem obrovský pragmatik.

Jak se s tímto stigmatem chcete vyrovnat?

Mám teď v hlavě otázku, nakolik je vůbec možné očistit své jméno, vrátit mu důvěryhodnost tak, aby bylo přínosem pro politickou stranu, aby bylo přínosem pro předsedu a premiéra. To jsou otázky, které já si teď pokládám a na které se pokouším najít odpověď.

Takže uvažujete o tom, zda zůstat místopředsedou ODS?

Určitě je to jedna z legitimních otázek, které si musím pokládat. Nejen tato, ale i jiné.

Že úplně skončíte v politice?

Samozřejmě. Je to jedna z věcí, kterou mám permanentně v hlavě od prosince. Podařilo se vytvořit mediální obraz, který je absolutně nespravedlivý a nepravdivý. Protože já jsem žádnou korupci na Státním fondu životního prostředí nekryl, já jsem o žádné nevěděl, o žádné jsem nikdy nebyl panem Michálkem (bývalým šéfem Státního fondu životního prostředí) informován.

Všechny informace, které jsem se dozvídal, byly vždy od třetích osob. Když poprvé pan Michálek měl podezření, že jeho − nikoli můj − podřízený má nějaké problémy, překročil své pravomoci, tak jsem se to nedozvěděl od pana Michálka, ale od premiéra a hned jsem to řešil. Stejně tak to, že pan Michálek má problémy s panem Knetigem (Drobilovým poradcem), jsem se nedozvěděl na základě jeho iniciativy, ale až na základě schůzky, kterou jsem vyvolal. To, že měl nahrávku schůzky, na které skutečně pan Knetig hovoří neuvěřitelné věci, jsem se také od něj nedověděl.

Od prosince se mně podsouvá, že jsem vyzýval pana Michálka, aby zničil nahrávku svého rozhovoru s panem Knetigem a jako úplatek nabízel pozici náměstka. To je neuvěřitelná manipulace. Já jsem do 13. prosince o této nahrávce nic nevěděl, neznal jsem její obsah, stejně jako jsem neznal obsah žádné jiné nahrávky, která by vůbec naznačovala trestněprávní chování jakékoli osoby.

Celkovému dojmu také neprospělo odložení kauzy, kterou policie zastavila podle svého vyjádření na příkaz dozorové státní zástupkyně Šárky Pokorné, která ovšem takový výklad odmítá.

Tak samozřejmě, že to k tomu mediálnímu obrazu přispělo. Víte, mně se o tom špatně vyjadřuje, protože já ty informace nemám.

Můžete jednoznačně vyloučit, že byste vyvíjel tlak na státní zastupitelství?

Mohu znovu zopakovat a dát čestné slovo − nevím jak udělat akt čestného slova přes média − ale já jsem v životě fyzicky neviděl a v životě jsem nemluvil s paní Hercegovou (šéfkou pražského městského zastupitelství). V životě jsem neviděl a nemluvil s paní Pokornou. V životě jsem nemluvil s pražským vrchním státním zástupcem Rampulou.

Takže nevím, jaký by měli důvod, proč by to dělali. Za celou dobu vyšetřování této kauzy jsem mluvil z hlediska orgánů činných v trestním řízení s jedním jediným člověkem, a to byl policista, který to vyšetřoval. Čili nevím, co se stalo mezi policií a státním zastupitelstvím. Nevím, co policie zjistila, jak vyhodnotila důkazy, jaký závěr z toho udělala. Jen z médií vím, že právní názor státní zástupkyně byl − podle mě − logický. Že jsem nikdy neviděl žádný důkaz o trestné činnosti, jestliže mi nikdy pan Michálek žádnou nahrávku nepřehrál, nikdy jsem jím nebyl informován o tom, že pan XY udělal to a to. Tak jak mohu někoho uplácet?

Mluvil jste o svých úvahách s premiérem, respektive cítíte od něj nebo od někoho z ODS tlak, abyste odešel z politiky?

Ne. To je čistě moje uvažování po tom půlroce všech těch výstupů, rozhovorů, věcí, které nemají obdoby − tady se ještě nikdy nestalo, že by došlo k takovému nesouladu mezi policií a státním zastupitelstvím − o kterých ale vy nemáte šanci se dozvědět nic konkrétního. Všimněte si, že v nějakou hodinu přišla informace, že policie případ odložila, byla vydána nějaká tisková zpráva, najednou vyšla tisková zpráva šéfa protikorupční policie, že ta tisková zpráva není úplně pravdivá, protože právní názor police byl odlišný. Nato vystoupí policejní prezident a najednou se objevují titulky, že státní zastupitelství něco zakopalo pod zem.

Přitom žádný novinář nemohl mít relevantní informaci, kdo má pravdu, nikdo z nás nemáme právo nahlédnout do spisu. Jak se ví, že správný právní názor má policie, nebo státní zastupitelství? Jak se to ví? To je věc, která by se neměla stát. Anebo − pokud je to možné, pokud tam nefigurují další osoby, jejichž práva by tím byla poškozena − nechť obě instituce ukážou, s jakým právním názorem do toho šly.

K jaké variantě se ve svých úvahách o setrvání v politice přikláníte?

Můžete mně to věřit a nemusíte, pro mě v tomto je naprosto rozhodující má rodina. Ta je pro mne nade všechno. Manželka, děti jsou pro mě absolutním základem a mé uvažování je v tomto okamžiku hodně podmíněno tím, jak neuvěřitelným způsobem to ublížilo mé rodině, mé ženě, rodičům, dětem. Já prostě nemám právo dělat svá rozhodnutí, aniž bych respektoval názor své rodiny.

Musím říct úplně natvrdo, v okamžiku, kdy by mi moje rodina řekla, my už nechceme být součástí téhle denunciační kampaně, jsme součástí toho od prosince a už dost, v tom okamžiku pro mě není co řešit.

Do kdy se chcete rozhodnout?

Já teď nebudu říkat, zda to bude v řádu týdnů, dnů, měsíců. Prostě ta věc musí mít svůj vývoj. Co řeknu na rovinu, bude to rozhodnutí mé, mé rodiny, a to bych dokonce řekl na prvním místě. Určitě nebude ovlivněno žádnými jinými aspekty.

V době, kdy jste byl ministrem životního prostředí, se za vás jasně postavil prezident Václav Klaus. Hraje nějakou roli jeho podpora ve vašich úvahách o setrvání v politice?

Nepochybně názor pana prezidenta je pro mě velmi důležitý. Nikdy panu prezidentovi nezapomenu, jak se ke mně v prosinci zachoval. Myslím, že to bylo velmi odvážné a pro mě i lidsky velmi milé. Bezpochyby pokud se budu rozhodovat, tak on nebo prezidentská kancelář budou jedním z těch, které bych rád informoval osobně a nikoli přes média.

Celý rozhovor s Pavlem Drobilem čtěte v sobotním Právu