Budete hledat cestu, jak dál s kabinetem Petra Nečase vyjednávat ve věci reforem? Jaké jsou nynější vzájemné vztahy?

Na bodu mrazu. Pan premiér Nečas, to je zvláštní člověk. On se nevyhne žádné debatě. Musím uznat, že kdykoli mu člověk zavolá, vždy to vezme a vždycky se na schůzce domluvíme. Ale sedíme v jedné místnosti, dýcháme stejný vzduch a výsledek je nula. Ano, s Petrem Nečasem se dobře tráví čas v jedné místnosti – bez jakéhokoli výsledku.

A jiní ministři?

Jsem u toho samého, když budu jednat s Kalouskem, s Věcmi veřejnými. Přitom krédo pana ministra Kalouska, jak mi kdysi řekl, bylo: „Hele, já nechci vyhrávat deset nula. Mně stačí 6:4. Jo, to beru.“ To může být dobrá filozofie. Ale teď se vytratila a já mám pocit, jako kdyby chtěl Kalousek vyhrát 20:0. Protože všechny věci, které navrhuje, se snaží protlačit mocí. A to je pro politika špatně. Uznávám, že zodpovědnost je na vládě, to jsme nikdy nezpochybňovali. Ale předpokládal bych, že když dáváme rozumné návrhy, že k nim bude přihlíženo.

Víte, jestliže návrhy jsou rozumné, tak bych považoval za moudrou vládu tu, která by k nim přihlédla. Když tomu tak není, pak ta vláda moudrá není. Anebo ji řídí někdo jiný. A tato otázka se nabízí. Tedy ta, jestli vůbec vláda řídí tuto zemi, anebo jestli vládu řídí někdo jiný.

Řídí?

Já si myslím, že ano. Ono to k tomu směřuje. Ale nevím kdo. Podívejte se, jsem přesvědčený, že prorůstání byznysu, často nefér byznysu, s vládní garniturou tady určitě existuje. Přece není možné, aby se například důchodová reforma tlačila všemi směry jenom do toho, aby se tady přesunul obrovský transfer peněz do kapitálových fondů.

Čili se domníváte, že jednotlivá legislativa včetně té, která tvoří reformy, může být šita na míru například nějakým finančním skupinám?

Já nepůjdu až tak daleko, že bych řekl, že je to šité na míru. Ale myslím si, že tomu legislativa hodně podléhá. Ale to není jen problém České republiky, to je, myslím, problém evropský. Že skutečně byznys dneska ovládá řadu věcí a promítá se i do reforem. A že se na lidi kašle.

Ta služba pak není primárně pro ně. Chce se po nich, aby si všechno připlatili. A budou to připlácet komu? Budou to připlácet pojišťovacím službám. A kdo budou pojišťovací služby? Finanční skupiny. Čili zase tomu byznysu. Ta služba samozřejmě podle toho bude vypadat.

Buď člověk bude mít peníze a bude schopen si službu zaplatit v nějaké výši, anebo na to peníze mít nebude. A já si myslím, že většina lidí v této zemi nebude mít na to, aby se dokázala připojistit jak na zdraví, tak na důchod. To je to, co mě štve, co mně vadí, neboť jsem přesvědčen, že tyto služby by měly mít určitou úroveň, standardy a neměly by být podřízeny penězům.

Řekl jste před tímto rozhovorem, že vás nadzdvihl výrok šéfa poslanců TOP 09 Petra Gazdíka, který Právu minulý týden sdělil: „Musí tady být vláda, která řekne: mejdan skončil, dámy a pánové.“

Myslím, že pan Gazdík je úplně mimo mísu, protože český národ z devadesáti, z osmdesáti procent žádný mejdan nezažil. Zažívaly ho určité skupiny. Myslím, že titulek v Právu (podle slov Gazdíka) měl být jiný: Mejdan právě začíná.

Protože právě těmito vládními opatřeními, které se týkají zdravotnictví, důchodů, se otevírá obrovský mejdan právě pro byznys. A připravují to i pokrevní bratři pana Gazdíka. A lidi? Ti ten mejdan nezažijí.

Znamená to, že po celorepublikové stávce v dopravě by mohli odboráři vystupňovat protesty až ke stávce generální?

Nám vždy záleží na tom, jakou dostaneme podporu od veřejnosti. A jestli bude opravdu masivní, tak my se k tomu postavíme čelem.

Je vaší ambicí, aby v ČR došlo k masovým protestům jako v okolních evropských zemích? Připomeňme třeba Španělsko nebo Řecko.

Mojí ambicí je, aby dostala vláda rozum. Pokud rozum nedostane, pokud půjde dál cestou, po které teď momentálně kráčí, tak vám řeknu, že to mojí ambicí je, jakkoli netoužím po stávkovém hnutí. Já jsem normální člověk a myslím si, že by měl každý normálně pracovat. Ale jestliže tady někdo zavádí reformy, které poškodí drtivou většinu obyvatel, tak je jejich povinností se tomu bránit.

Celý rozhovor s Jaroslavem Zavadilem si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.