Zdůraznil, že ve stylu politiky zástupců VV vidí hlavní problém současné koalice. "Není prostě možné, aby si jedna strana hrála na opozici v koalici. Tu se chovala jako ta nejsociálnější, tu brala ministerstva tak, že ta jsou naše a ta druhá nás nezajímají. Vláda prostě musí fungovat jako celek. Něco jsme si předsevzali a musíme na tom pracovat společně. Neexistuje ministerstvo ODS, ministerstvo VV nebo TOP 09," uvedl Gazdík.

Vysvětlete mi, proč v dodatku koaliční smlouvy slibujete, že upravíte výpočet důchodů podle rozhodnutí Ústavního soudu, prodloužíte věk pro odchod do důchodu, zvýšíte spoluúčast pacientů, sjednotíte sazby DPH na 14 a následně na 17,5 procenta, když to všechno – kromě DPH – už přece prošlo Sněmovnou? Na DPH jste se taky dohodli už před časem. Tak co to je za sliby? Pokud pominu slib, že naplníte protikorupční strategii…

Fakt, že tyto návrhy v poměrně nedávné době prošly Sněmovnou, ještě neznamená, že ta věc je u konce. Oba dobře víme, že Senát je jiného ražení než Sněmovna a že s velkou pravděpodobností zákony vrátí. Pokud by to nebylo v dodatku, mohlo by se stát, že někdo z koaličních partnerů by i pro původně dojednané věci mohl hlasovat jinak.

Co vám pak tak dlouho trvalo na dojednání dodatku? Vypadá to, že celá ta tahanice byla jen o křesla.

Samozřejmě že hlavním bodem byly personálie. To připouštím. Ale ptáte se na špatné adrese. TOP 09 ani Starostové žádné personální požadavky neměly. VV chtěly vypovědět koaliční smlouvu, protože měly dojem, že ve vládě neměly dostatečné zastoupení. A při té příležitosti se došlo k revizi koaliční smlouvy, k jejímu doplnění a upřesnění. Že se tam opakujeme, to je asi pravda. Ale třeba zvýšení DPH v původní nebylo.

To dokonce nebylo ani ve vašich volebních programech.

Nechceme zvyšovat přímé náklady práce. Proto – chceme-li změnit důchodový systém – považujeme tento krok za správný. Já k tomu ještě dodávám, že nejlepší prevencí proti chudobě v důchodu je mít víc dětí.

Říká otec tří dětí…

Říká otec tří dětí, který věří, že se o něj ve stáří postarají.

Jste ale ochoten připustit, že jsou i lidé, kteří nechtějí víc dětí proto, že by velkou rodinu nemuseli uživit, obzvlášť v době škrtů, které vaše vláda ordinuje?

Je to o prioritách. Když má člověk víc dětí, připouštím, že se musí na začátku uskrovnit, ale pak se o něj na stáří mohou postarat. Ještě jsem neviděl rodinu, která by kvůli třem dětem musela žebrat.

Tvrdíte, že nechcete zvyšovat přímé náklady práce. Takže radši zdražíte život většině lidí?

Promiňte, ale myslím, že je potřeba, aby tady byla vláda, která řekne: mejdan skončil, dámy a pánové. Žili jsme na dluh, a s tím je třeba skoncovat.

Já tedy o nějakých velkých mejdanech většiny lidí nevím. Možná to byly mejdany politiků, kteří teď chtějí, aby to za ně zaplatili občané.

Každý rok si náš stát půjčoval na svou běžnou spotřebu desítky miliard korun.

Buďte přesný. Půjčovaly si vlády, bez ohledu na to, jestli byly pravicové, nebo levicové.

Ty levicové si půjčovaly dokonce v dobách šestiprocentního růstu. My jsme mnohdy osočováni, že v době hospodářské krize se výrazně zvýšil hospodářský dluh. Ano, ale je to stejné jako v rodině. Pokud se vám výrazně sníží příjmy, může se stát, že vám vzroste i rodinný dluh. A ten pak musíte řešit, protože donekonečna vám nikdo půjčovat nebude.

Prostě ty peníze jsme projedli a spotřebovali všichni. Taková byla politická realita. Proto opakuji, že s ohledem k situaci, která je teď v Evropě, mejdan skončil. Sama vidíte, jak některé vlády nevědí, co mají dělat.

Zatímco česká vláda to ví?

Česká vláda ví, co má dělat, ale bohužel je to velmi nepopulární. Díky bohu i přes svou nepopularitu, různé protesty i přes stávku, která byla, česká vláda jde správným směrem. Česká republika ve srovnání s Řeckem, Španělskem, Portugalskem je na tom mnohem lépe.

Co se stalo, že to říkáte nahlas? Dosud jste pořád Řeckem strašili.

Řecko by nám za nějaký čas hrozilo, pakliže bychom nezměnili trend.

Anebo by na to doplatili koaliční politici? Určitě zajdete s přáteli na pivo, čtete názory lidi, kteří tvrdí, že jediné, co koalici drží pohromadě, jsou lidově řečeno koryta.

Chápu, že mnoho lidí si to myslí. Ale nemělo by se paušalizovat. Pro mě osobně to není žádné osobní štěstí.

Řekněte, jak vypadá takové jednání politické elity, jejíž členové si moc nevěří?

Přiznám se, že často z toho mívám žaludeční potíže. Většina ta jednání trvají x hodin, většina z toho je mlácením prázdné slámy. Mnohokrát se stává, že někteří členové K9 musejí edukovat jiné členy, abychom si ujasnili, o čem je řeč.

Máte na mysli edukaci Víta Bárty coby odborníka na zdravotnictví ministrem zdravotnictví Hegerem?

Ministr zdravotnictví je člověk, který dvanáct let řídit fakultní nemocnici, zdravotnictví rozumí a je schopen prosadit potřebné změny. Takže ví, o čem mluví.

Jak se jedná s Vítem Bártou, kterého véčkaři považují za nepostradatelného jako svého vyjednávače?

Oddělme od sebe osobní vztahy. Každý z partnerů má jiný styl. Mně se styl VV nelíbí, nepovažuji ho za takticky dobrý a vhodný nejen pro koalici, ale ani pro tuto zemi.

Co říkáte novému ministru dopravy Dobešovi?

Vůbec nic o něm nevím kromě toho, že je zmiňován v nějaké nahrávce a že něco zařizoval ve vydavatelství Pražan, kde je nějaká pochybnost, zda tam nedocházelo k praní peněz. Vím jen, že tomu člověku je devětadvacet let. Nic proti zapojení mládí do politiky, ale přiznám se, že já sám bych se ve svých sedmatřiceti letech na takovou funkci necítil. Svým způsobem mi je ho líto, protože možná ani netuší, do čeho vlezl.

Nemůže to třeba být jen Bártova prodloužená ruka?

To ukáže čas, jestli je svéprávným ministrem, nebo něčí prodlouženou rukou. Pokud by se ukázalo, že je něčí prodlouženou rukou, asi by to znamenalo problém v koalici. Doprava je velmi složitý komplex, procházejí jí miliardy korun, existuje podezření o zvláštním financování různých staveb, takže úkoly ministra nebudou malé. Takže zvláště proto asi bude úkolem premiéra, aby pana ministra velmi bedlivě sledoval.
n Ještě vás pořád zdraví vaši sousedé v tisícové Suché Lozi?
Zatím ano. Ti lidé mě znají – znají mé názory.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.