Víte už, jak se podařilo Janu Burianovi z léčebny utéci?

K útěku došlo v noci mezi pravidelnými kontrolami pacientů, které provádíme. Podrobnosti se ještě vyšetřují, ale ke zjevnému násilí nedošlo, dveře nejsou vykopnuté, ani vylomené, avšak úplně přesně kudy a jak utekl, nevíme.

Čtěte také: Z Bohnic utekl sexuální deviant, který zavraždil stařenku

Jaké bezpečnostní mechanismy na oddělení fungují?

To oddělení není úplně „high security“, protože je určené pro režimovou léčbu spolupracujících pacientů, kteří přes den chodí ven, takže nepředpokládáme, že by mohli utéci v noci. Kdyby chtěli, mohou odejít například z pracovní terapie nebo z odpolední vycházky.

Burian už utekl dříve, neměl být hlídán obezřetněji?

Je třeba říci, že znovu utekl po pěti letech. Protože když se to podá tak, že je to recidivující útěkář, tak to téměř zní jako obvinění, že ho špatně hlídáme. Je třeba si uvědomit ten časový faktor, že on skutečně poprvé utekl na začátku léčby a ta nějak probíhá a někam směřuje. Léčil se pět let.

Co bude následovat, jestliže bude dopaden? Opět se mu, stejně jako po předchozím útěku, prodlouží léčba?

Určitě. Jeden z důležitých faktorů léčby je pomoci pacientům vytvořit si nějakou důvěru v systém. Léčba obvykle končí přeměnou na ambulantní, takže ty lidi musíme motivovat, aby spolupracovali s ambulancí v běžných podmínkách.

Pokud to pacient řeší tímto svéhlavým způsobem, tak je to velká krize důvěry, a tím pádem se vše vrací na začátek léčby. Všechno jde od začátku - to je paušálním pravidlem u všech pacientů, kteří se tohoto dopustí, a platí nezávisle na původním deliktu.


Takže jak dlouho zůstane v Bohnicích, podaří-li se ho zadržet?

Jasné stanovisko budeme mít až v situaci, kdy budeme mít celé informace. Polovina lidí, kteří utečou, se po nějakém čase vrátí sama s tím, že si uvědomují, že to selhání bylo na jejich straně.

Pokud ale bude někoho honit policie a on jí bude neustále unikat, tak to opatření je pak přísnější. Podle nové judikatury můžeme také uvažovat o tom, že bychom přeměnili ochrannou léčbu v detenční, v tom případě by byl umístěn do vězeňské nemocnice v Brně, ale v tuto chvíli je předčasné cokoli uzavírat.

Je ale už teď jasné, že se dopouští trestného činu maření soudního rozhodnutí, za který bude potrestán, protože maří ochranné léčení. Je tam sazba půl až dva roky.

Odpykal si Burian trest za delikt z roku 1998, nebo rovnou nastoupil ochrannou léčbu?

Nemohu to říci, protože si ten spis nepamatuji. Lidé se sexuální deviací nejsou nikdy zbaveni zcela příčetnosti, nikdy nejsou uznáni jako nepříčetní. Mají pouze sníženou příčetnost, to znamená, že mají významným způsobem narušené ovládací schopnosti, nikoli rozpoznávací, takže vědí, že dělají něco špatně, ale nemohou to ovládnout. Soud může rozhodnout, že dá trest nižší, ale vždy je trest i léčení.

Ten trest může být i podmíněný. Ale pan Burian k nám nenastoupil v roce 1998 (rok, kdy zabil pětaosmdesátiletou ženu a pokusil se s ní poté souložit. pozn. red). Myslím, že byl ve výkonu trestu. Není to úplně přesné, ale dělal jsem na tom oddělení, když jsme ho přijímali. Vedoucím na sexuologii jsem byl mezi lety 2005 a 2008, takže někdy tehdy to bylo.

Pomýšlíte na zpřísnění bezpečnostních opatření?

Myslím, že současný systém je efektivní. Lidem prostě nevidíme úplně do hlavy... Léčba ale má vést k resocializaci, a pokud těm lidem nebudeme postupně uvolňovat ruku, tak to nemá potom moc smysl. Tyto ojedinělé situace by neměly vést k tomu, že bychom ty lidi prakticky přestali léčit.

Jinde ve světě jsou obvykle ještě více liberální, takže ani z hlediska Evropy a světových trendů není důvod více zpřísňovat systém. V tuto chvíli by se mohlo zdát oprávněné nechat všechny zavřít a dát petlice na dveře, ale tento způsob by vedl pouze k tomu, že bychom je internovali a neuvolňovali je postupně zpět do života.