Článek
Jak Právu prozradil Jakub Haas z ministerstva financí, z rozpočtové kapitoly Všeobecné pokladní správy bylo loni vyplaceno na škody způsobené při výkonu veřejné moci, odškodnění obětem trestné činnosti, na soudní spory o ochranu osobnosti a ostatní náhrady téměř 300 miliónů korun resortům spravedlnosti a financí.
Zajímavé je přitom srovnání: zatímco na náhrady obětem trestné činnosti a jejich pozůstalým ministerstvo spravedlnosti inkasovalo z pokladní správy 6,4 miliónu korun, na škody způsobené nesprávným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dostalo 139 miliónů korun.
Protože spory o náhradu škody se táhnou často několik let, fakticky vyplacené částky se s rozpočtovanými liší. V prohraných soudních sporech tak ministerstvo na náhradách loni skutečně vyplatilo 43,5 miliónu korun, v mimosoudních náhradách 59,8 miliónu.
Resort financí na náhradu škod za chyby úředníků vyplatil 33,5 miliónu korun, dalších 120 miliónů korun padlo na náklady arbitráže.
V roce 2009 vynaložila Všeobecná pokladní správa na stejné výdaje přes 288 miliónů a o rok dříve 114,5 miliónu korun.
Jde však jen o nejvyšší souhrnné položky za resorty, vůči nimž směřuje nejvíce stížností, další odškodnění úspěšným stěžovatelům vyplácejí i další ministerstva, krajské úřady nebo magistráty.
Žadatelé ve třetině případů uspějí
Ze statistiky odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti navíc vyplývá, že úspěšnost žadatelů o náhradu škody není vůbec malá. V mimosoudním projednání se loni domohlo odškodnění 35 procent žadatelů, kteří dostali od státu v průměru 66 tisíc korun. V soudním sporu si odškodnění vymohlo 21 procent stěžovatelů, vysoudili průměrně 155 tisíc. Z dlouhodobého hlediska se přitom úspěšnost žadatelů o odškodnění za posledních pět let pohybuje v mimosoudních řízeních kolem jedné třetiny, u soudů pak kolem čtvrtiny.
„Nejčastějšími důvody, pro které je proplácena náhrada škody či zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jsou průtahy v soudním řízení a vady trestního řízení jako újma způsobená vazbou, trestem nebo trestním stíháním,“ sdělila Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Palečková.
Pokud stát na úřednících škodu způsobenou chybným rozhodnutím uplatňuje, tak zpravidla pouze v těch případech, kdy jsou postaveni před soud pro trestný čin a stát se připojí k obžalobě jako vedlejší účastník s nárokem na náhradu škody.
Jako v případě bývalé šéfky Pozemkového fondu Jiřiny Böhmové, která by podle Obvodního soudu pro Prahu 1 měla státu zaplatit 178 miliónů korun za nevýhodné prodeje pozemků v Praze.
„I v těch trestních věcech je to poměrně řídké,“ podotýká na adresu soudních sporů státu s úředníky advokát a člen legislativní rady vlády Pavel Černý.
Před rokem se na půdě Ekologického právního servisu podílel na analýze, která dospěla k závěru, že čeští úředníci nenesou za chybná rozhodnutí odpovědnost.
„Jde o případy, kdy úředník vydá nezákonné rozhodnutí, to je poté zrušeno správním soudem a následně stát, potažmo úřad, o jehož rozhodnutí šlo, musí vyplatit nějakou finanční částku plus náklady řízení a advokáta protistrany. Přitom může proti dotyčnému úředníkovi uplatnit tzv. regresní náhradu podle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ale nedělá to,“ řekl Právu Černý.
John: stát by měl škodu vymáhat povinně
Podle Černého jde o pravidla, která v soukromé sféře platí v pracovněprávních vztazích obecně. „Za způsobenou škodu odpovídá zaměstnavatel, ale může ji vymáhat po zaměstnanci, který ji způsobil,“ podotkl advokát.
Hmotnou odpovědnost úředníků za jejich rozhodnutí před volbami prosazovaly Věci veřejné, které tento princip dokonce prosadily i do textu vládního programového prohlášení.
„O co nám v tuto chvíli jde, je prosadit do zákona o úřednících povinnost státu vymáhat po svých zaměstnancích škody za jejich pochybení,“ řekl Právu předseda VV a vicepremiér Radek John.
„V koalici panuje celkem shoda, proti se ale zvedají hlasy z měst a obcí. Bude to veliký boj. Ve většině případů se vymáhání škod zaviněných úředníky nijak neřeší,“ dodal John.