Během protestní akce jste se setkávali s množstvím negativních reakcí. Pominuly už?

S žádnou negativní reakcí se teď nesetkávám. Naopak mě stále oslovují lidé a svěřují se, jak nám drželi palce a podobně. Bylo to mediálně živené a jsem přesvědčen, že se vztahy mezi lékaři a pacienty vrátily do normálu. Rozumní lidé nevěřili tomu, když nám byly nasazovány psí hlavy a tak dále. Samozřejmě že to krátkodobě mohlo na lidech něco zanechat. Když si někde něco přečetli nebo viděli, tak si řekli, že na tom třeba něco je, ale znovu opakuji, že se sám setkávám spíše s pozitivními ohlasy.

Výpověď podalo přes 3800 lékařů. Stáhli ji nakonec všichni?

Samozřejmě že někteří odešli, ale bylo to asi v řádu desítek, tak do dvou set.

Měli někteří problém s návratem do zaměstnání?

Řádově šlo o jednotlivce, třeba já jsem se do zaměstnání nevrátil. Jinak ale v drtivé většině ne.

Byl jste překvapený, když jste se dozvěděl, že za vás v FN Královské Vinohrady mají náhradu?

Vzhledem k tomu, že jsem se podílel na tom, aby se zajistila kontinuita zdravotní péče, jsem samozřejmě nepředpokládal, že já budu tím obětním beránkem, i když se může říct, že revoluce někdy žere své děti. Přiznám se ale, že jelikož jsme akci nevedli proti jednotlivým nemocnicím a mé místo dosud není obsazené, myslím si, že to logické řešení nebylo. Ale stalo se, takže i pro mě je to zkušenost.

Když vám místo nabídli zpátky, odmítl jste...

Samozřejmě, když se mnou sehráli takovou habaďůru. Já vracím věci a za tři dny mi nabízejí místo zpátky. Záleží i na formě, jakou to podali. Kdyby třeba zavolal ředitel a vysvětlil mi to. Nejsem zvědavý na to, aby se mnou někdo v mých letech takhle zacházel za služby, které jsem té nemocnici dal. Tahle forma a vše, co se kolem toho dělo, pro mě bylo nepřijatelné.

Nestýská se vám po lékařské praxi?

Samozřejmě že se mi stýská, ale na druhou stranu je to pro mě varování, abych nešel jen tak do nějaké nemocnice, kde třeba budou problémy a kde si to se mnou ředitel zase bude chtít nějakým způsobem vyřídit. Mám alespoň pocit nezávislosti, nejsem ničí zaměstnanec a můžu poukazovat na chyby a věci, které se dějí, aniž bych se bál, že to na mě bude mít nějaký negativní pracovní dopad. Tím však neříkám, že nechci dál někde dělat lékaře.

Polepšil jste si coby šéf odborů finančně?

Jsou to stejné podmínky, jako když jsem dělal v nemocnici. Rozhodně jsem to celé nedělal pro to, že bych si chtěl finančně polepšit. Polepšil jsem si v tom, že jsem se stal nezávislým a můžu kritizovat kohokoli a nejsem ničí zaměstnanec.

Říkal jste, že dostáváte řadu pracovních nabídek...

To pořád platí, těch byly desítky, i z ciziny, ale nemohl jsem je přece přijmout, protože pak by to vypadalo, že jsem všechno dělal jen proto, abych si pomohl. Já jsem to dělal proto, aby si pomohli mí kolegové a především ti mladí, aby nastoupili do lepších podmínek. Tím bych celou akci zdiskreditoval. Přestože nabídky jsem měl a mám, z těchhle důvodů je využít nemohu. Nikomu bych nevysvětlil, že jsem to celé nedělal jen proto.

Ve čtvrtek máte mít poradu s vedením slovenského Lékařského odborového sdružení. Tamním lékařům se nelíbí některé kroky slovenské vlády. Doporučíte jim podobnou akci, jako bylo Děkujeme, odcházíme?

Nebudu nikomu nic doporučovat. V případě, že mě požádají o zkušenosti a názory, řeknu jim je, ale rozhodnout si to vždycky musí ta organizace sama. Můžu říct, proč jsme to udělali, kde byla silná a slabá místa naší akce, velice kolegiálně a korektně, ale nebudu je provokovat k tomu, aby to dělali. Stejně jako mně nikdo neříkal, co mám dělat, tak ani já to zrovna tak říkat nebudu. Pokud se mě jasně zeptají, kde byla klíčová místa, férově jim tu situaci popíšu.

Od protestní akce Děkujeme, odcházíme uplynuly téměř dva a půl měsíce. Jak s odstupem hodnotíte její výsledky?

V daných možnostech to bylo maximum možného. Věřím tomu, že i mnohem radikálnější kolegové, kteří chtěli pokračovat, si uvědomují, že skutečně bylo nejlepším řešením to, že jsme neupřednostnili jen své platy, ale že jsme zachovali kontinuitu zdravotní péče.

Dosáhli jste všech svých cílů?

Všeho jsme nedosáhli a určitě ne hned, ale hlavně pro nás bylo důležité, že se ve výhledu, tedy k 1. lednu 2013, objevila ona finální částka, s níž jsme do té akce šli. Osobně věřím, že bude memorandum postupně naplňováno tak, jak bylo dohodnuto.

Zatím jste s jeho plněním spokojený?

Má to samozřejmě své chyby, peníze od pojišťoven nepřišly do některých nemocnic včas a ty to pak ve většině platily ze svých rezerv, nebo nějaké platby musely přesunout. Když si ale představíte, že jde jen o některé ze 192 nemocnic, pak bylo memorandum zatím pro drtivou většinu přínosem.

Jak probíhají jednání o nemocnicích, kde ještě peníze nedostali?

Snažím se, aby mě kolegové o těchto případech informovali a já pak udělám, co budu moct. Potřebuji ale hlavně znát celkový soupis nemocnic, které ještě peníze nedostaly. Původně jsem si myslel, že jich je šest, včera jsem byl v Libereckém kraji a zjistil jsem, že jsou to ještě Semily a Turnov. Nevylučuji, že se mohou vyskytnout ještě další, ale vzhledem k tomu, že se bavíme v řádu do 15 nemocnic, tak je to pořád dobré.

Je něco, co byste s odstupem při akci Děkujeme, odcházíme udělali jinak?

Vím, že se nám vyčítala třeba verze té sanitky a podobně, ale myslím, že jsme se chovali korektně. Akci jsme ohlásili dost dopředu, nestupňovali jsme ji. Přál bych si jen, aby vláda jednala rychleji a zodpovědněji, abychom to potom nemuseli řešit v takovém hektickém stavu. Myslím si, že rezervy byly spíše na druhé straně.

Hledali jste inspiraci v zahraničí?

Dělal jsem si analýzu věcí, které byly v zahraničí úspěšné, abychom neopakovali to, co už tu bylo a bylo neúspěšné. Mám na mysli vyhlašování zavedení víkendového provozu, vypovídání přesčasové práce a podobně. To byly věci, které tady byly ať už na regionální nebo celostátní úrovni a zásadní výsledek nikdy nepřinesly. Chtěli jsme udělat něco, co je i ze světového hlediska úspěšné, a jednoznačně nám vyšly výpovědi.