Řekl jste, že složení Senátu může reformám pomáhat, nebo je brzdit. Teď, když sociální demokracie ovládla Senát, nebylo by lepší, kdyby zásadní vládní kroky procházely v podobě kompromisu s největší opoziční stranou?

Význam volbami způsobených posunů v Senátu ve vazbě na nezbytné reformy se u nás v posledních dnech a hodinách výrazně přeceňuje. Reformy může zabrzdit či dokonce zastavit jen nejednota a nedůslednost vládní koalice. Se Senátem to bezprostřední vztah nemá.

Souhlasíte s interpretací výsledku senátních a komunálních voleb v podání ČSSD, že šlo o referendum o vládě a o jejích reformách?

Nesouhlasím. ČSSD vyhrála nejenom podzimní volby senátní a komunální, ale i jarní volby do Poslanecké sněmovny. To je jistá politická realita roku 2010, myslím tím celého roku 2010, nikoli až jeho druhé poloviny po vzniku nové koaliční vlády. Teď na podzim to měla ČSSD snazší – byla „odlehčena“ o Jiřího Paroubka, který jí hlasy spíše odebíral.

Pro mne právě proběhlé senátní volby přinesly něco jiného než referendum o vládě, přinesly návrat důvěry voličů ve dvě hlavní, zavedené, dlouho známé politické strany. Všechny další subjekty senátních voleb byly poraženy.

Je znám váš spíše chladný vztah k Senátu. Jakou roli by měl hrát v případě projednávání klíčových zákonů, které vláda chystá, zda by měl Senát mít zásadní roli?

Senát má (a bude mít) tu roli, jakou má podle naší Ústavy. Můj názor na Senát v tom nic nezmění. Stejně tak v tom nic nezmění dnešní výroky představitelů ČSSD.

ODS získala osm mandátů, což je v poměru všech voleb do Senátu spíše horší výsledek. Jak hodnotíte výsledek strany, měl předseda ODS Petr Nečas například více zdůrazňovat celostátní charakter těchto voleb?

V analýzách právě ukončených voleb chybí většinou potřebná historická perspektiva, kterou je zejména výsledek senátních voleb roku 2004 a částečně i komunálních voleb roku 2006. Tehdy byla ČSSD na svém nejnižším bodu – to první bylo ve chvíli blížícího se závěru Grossova předsednictví strany i vlády, to druhé po památném projevu Jiřího Paroubka po Topolánkově vítězství v jarních volbách do Poslanecké sněmovny.

Obojí dalo – jak v komunálních, tak v senátních volbách – v té době ODS obrovský, a proto neopakovatelný bonus. Letošní výsledek bych proto hodnotil méně silácky, je to další fáze téměř pravidelného kolísání volebních výsledků.

V obou největších stranách se také vedou diskuse o velkých koalicích. Považoval byste za chybu, kdyby ČSSD s ODS vládly společně například v Praze, Brně či Ostravě?

To ať si tyto strany a zejména jejich místní organizace rozhodnou samy. Neměly by si nechat radit médii.