„Zlín má rychlost přes 400 kilometrů za hodinu, stroj s motorem o 120 koňských silách tedy byl rychlejší než tehdejší stíhačky s motorem o 800 koních,“ řekl Mikulecký a dodal: „Už při letech v roce 1937 překonával rychlostní rekordy, ale nikdo je v tehdejší době oficiálně nenahlásil. A ještě dnes může ve své kategorii překonat některé národní i mezinárodní rekordy.“

Práce na replice Zlínu Z-XII

Práce na replice Zlínu Z-XIII

FOTO: Štěpán Obrovský

Podle Mikuleckého to svědčí o vyspělé konstrukci stroje, který navrhl Jaroslav Lonek. Právě on je jedním ze tří lidí, jehož památce je replika věnována. Talentovaný konstruktér byl za druhé světové války popraven, když ho dopadli Němci. Na území protektorátu byl shozen jako výsadkář.

Druhým člověkem, jehož památce je replika věnována, je Jan A. Baťa, který přišel s ideou rychlého kurýrního letadla pro přepravu dokumentů mezi jednotlivými továrnami a kterou financoval. Třetím je pilot Ján Ambruš, který se s ním měl účastnit v roce 1938 závodu ve Francii, a jenž se po 15. březnu 1939 stal prvním velitelem Vzdušných zbraní Slovenského štátu. S jeho politikou nesouhlasil, nechal se však penzionovat, utekl a v roce 1940 už bojoval jako jediný Slovák v Bitvě o Británii v československé 310 squadroně.

Problémy s dokumentací

Práce na replice byly zahájeny v roce 2007. Jen rok ale zabrala příprava projektové dokumentace. „Od Národního technického muzea jsem měli originální dokumentaci, ale nebyla to taková výhra. Ukázalo se, že změny při stavbě prototypu do ní nebyly zaznamenány a proto jsme museli Zlín Z-XIII, který je v Národním technickém muzeu, přeměřit,“ uvedl Mikulecký.

Některé součásti vyrobené podle originální dokumentace, se proto musely vyrobit znovu, aby se shodovaly s originálem.

Zlín XIII

Zlín XIII v Národním technickém muzeu

FOTO: Historická letka

V dubnu 2010 je na stroji odpracováno už 7000 hodin a stavba zatím přišla na čtyři milióny korun. Téměř hotový je trup i ocasní plochy a už se staví nosník křídla i žebra. V Leteckých opravnách Malešice provedli generálku motoru Walter Major IVC, který letadlo poháněl. Typ je stejný, ale samotný kus byl ve waltrovce vyroben až po válce a zakoupen od soukromníka, uvedl Mikulecký.

Replika je nákladná a pracná

Mikulecký přiznal, že možná půjde o poslední podobnou věrnou repliku, kterou Historická letka postaví. Důvodem je skutečnost, že se pomalu končí s výrobou letecké překližky, která se v Evropě už dá koupit jen ve Finsku.

Milan Mikulecký ukazuje skoro hotový trup repliky Zlínu Z-XIII

Milan Mikulecký ukazuje skoro hotový trup repliky Zlínu Z-XIII

FOTO: Štěpán Obrovský

Problémem je i dřevo. Musí se využívat kvalitní rezonanční dřevo, které musí schnout přirozeně a ne uměle. Musí mít rovnoměrné letokruhy a žádné suky, takže se třeba z jednoho kmene vyříznou jen dvě laťky o rozměrech 4 krát x 4 centimetry. V České republice se takové dřevo už sehnat nedá, musí se dovážet z Polska a vzhledem k požadavkům je prořez skutečně veliký.

To vše se projevuje na nákladech odhadovaných na sedm miliónů. Jak řekl Mikulecký: „Na tomto letadle je drahé všechno, ale hlavně lidská práce.“

Zlín XIII

Zlín XIII

FOTO: Historická letka

Letadlo je věrnou replikou postavenou podle původní dokumentace a jediného dochovaného stroje, ve kterém jsou použité i originální díly, jako motor nebo palubní přístroje. Stroj je postaven dobovou technologií. Nejde tedy o napodobeninu.

Zlín Z-XIII navazoval na úspěšný Zlín Z-XII, byl však aerodynamicky jemnější a dosahoval výrazně vyšších rychlostí. Kvůli aerodynamické čistotě v něm byl pilot v pololehu a měl špatný výhled z kabiny. Při přistání se z ní musel vyklonit. Stroj o délce 6,8 metru a rozpětí 7 metrů mohl být i předzvěstí vývoje lehkého stíhacího letounu v Otrokovicích.