To znamená, že napříště by se například smlouvy o ochraně a podpoře investic měly dojednávat jen za Evropu jako celek, případně by ji členská země mohla uzavřít pouze s výjimkou a pod přísným dohledem Evropské komise (EK). Předpokládá se ale, že na stávající, již uzavřené smlouvy jednotlivých států EU by se mělo minimálně několik let vztahovat přechodné období.

"Komise na toto téma prozatím žádné závazné stanovisko nevydala. V příštích dnech se ve Frankfurtu sejde odborná konference, na kterou odjíždí i zástupce ministerstva financí. Předpokládáme, že výstupy z této konference budou sloužit jako podklad pro stanovisko EK v této oblasti. S konečnou platností tedy budou muset rozhodnout orgány EU,“ sdělil Právu mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. 

Výlučnou pravomoc má EU v pěti oblastech

Podle ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) budou dopady Lisabonské smlouvy na uzavírání mezinárodních smluv jednotlivých členských států v této oblasti spíše mírné a postupné.

"To, že vstupuje Lisabonská smlouva v platnost, neznamená, že členské státy zcela přijdou o možnost i nadále uzavírat bilaterální dohody s mimounijními zeměmi. Ale například právě při uzavírání dohod o ochraně a podpoře investic budou muset více spolupracovat s Evropskou komisí,“ řekl Právu ředitel odboru komunitárního a mezinárodního práva MPO Lukáš Prokeš. 

Na celoevropské úrovni se uzavírají s okolním světem smlouvy v oblastech, v nichž má EU tzv. výlučnou pravomoc. Mezi ně patří celní unie, stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu; měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro; zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky a společná obchodní politika. 

“Ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem EU nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost,” sdělila Právu Eva Dubjaková ze zastoupení EK v Praze.

Poprvé zakotveny cíle v energetice

Oblasti, v nichž má EU výlučnou rozhodovací pravomoc, se Lisabonskou smlouvou nezměnily. Tradičně více volnosti mají členské státy například v oblastech průmyslu, kultury a cestovního ruchu. V nich má Unie tatzvané podpůrné, koordinační a doplňkové pravomoci a může tak vyvíjet pouze činnosti, kterými podporuje aktivity členských států.  

Sdílená pravomoc Unie a členských států se pak uplatňuje například v zemědělství či energetice. "Tato oblast byla vůbec poprvé výslovně formálně zahrnuta do primárního práva Unie a Lisabonská smlouva zakotvuje konkrétní cíle, jichž EU hodlá v energetice dosáhnout,“ upozornil Prokeš.  

Podle většiny odborníků se tak dá nyní předpokládat, že vedle společné zemědělské politiky i provádění energetické politiky na národní úrovni může být časem omezeno ve prospěch EU.