Letouny tohoto typu se do tehdejšího Československa dostaly po druhé světové válce spolu s americkou armádou, která je používala jako kurýrní, sanitní či průzkumné stroje.

Pipery sloužily i jako letouny štábních důstojníků a na bojiště se v nich podívalo i množství významných osobností jako byl budoucí francouzský prezident Charles de Gaulle či britský král Jiří VI.

Musí letoun skončit v depozitáři?

O důvodech, proč se v případě Piperu jednalo zřejmě o poslední let, nepanuje mezi majitelem, kterým je Národní technické muzeum a provozovateli, Leteckým sportovním centrem z Moravské Třebové, shoda.

Piper L4H při přistávání.

Piper L4H při přistávání

FOTO: Historická letka republiky Československé

NTM tvrdí, že provozovatel se rozhodl ke konci roku smlouvu "o přenechání" ukončit. Zástupce Leteckého sportovního centra a pilot Milan Mikulecký však s takovouto interpretací nesouhlasí. Podle něj se Letecké sportovní centrum pouze od příštího roku přetransformuje na Letecké akrobatické centrum a požádalo v této souvislosti muzeum o změnu smlouvy.

Spory mezi muzeem a letci se dotýkají i vlastnictví legendárního akrobatického speciálu Zlín Z-50 LA. NTM má za to, že letoun, s nímž českoslovenští akrobaté slavili svého času úspěchy na mezinárodním poli patří do jeho sbírek.

Piper L4H

Piper L4H

FOTO: Historická letka republiky Československé

Letecké sportovní centrum coby nástupnická organizace někdejšího Svazarmu jej považuje za svůj majetek, který byl muzeu poskytnut jako náhrada právě za Piper.

Stovky  jiných Piperů dále létají

Piper je sice na českém nebi unikátem, na druhou stranu Mikulecký připomíná, že letadel stejného typu létá doposud ve světě několik stovek a letuschopný exemplář se dá pořídit za cenu v řádu několika tisíc dolarů. Dle Mikuleckého příliš neobstojí ani tvrzení, že stroj je unikátem, neboť na něm v průběhu let byla dělána celá řada úprav a vyměněno bylo i množství součástek.

Uložení do depozitáře jako způsob prezentace se v obecné rovině nepozdává řediteli Vojenského historického ústavu (VHÚ) plukovníku Aleši Knížkovi. Právě VHÚ spravuje Letecké muzeum Kbely a Knížek netají spokojenost nad tím, že několik exemplářů z jeho sbírek mohou lidé vídat i ve vzduchu.

"Jsme rádi, pokud je možnost exponát provozovat," řekl Novinkám Knížek s tím, že účast historických letounů i další techniky na přehlídkách je i výrazem umu techniků. "Je to ukázka, že to dokážeme," uzavřel Knížek, pro něhož je předobrazem vojenské muzeum v anglickém Duxfordu, které dopřává návštěvníkům co možná nejužší kontakt s vystavenou technikou.