Svoboda nejprve tvrdil, že žena byla při podpisu druhé závěti duševně nemocná a jednala pod nátlakem. Když znalci Kaprálkovou označili za zdravou a nátlak byl vyloučen, označil ve středu Svoboda její podpis pod závětí za falešný. Snažil se to dokázat posudkem znalkyně, která však nemá akreditaci pro ověřování pravosti podpisu. Soud tedy tento důkaz odmítl a Svobodovu žalobu zamítl. 

"Žil jsem bez domu doteď, budu bez něj žít i dál," komentoval rozsudek Svoboda. Výsledek prý čekal. 

Svoboda žaloval charitativní organizaci Domov svaté Rodiny, která také tvrdí, že jí majitelka domu ve své závěti určila jako dědice. 

Dům za 50 miliónů

Svoboda se domáhal čtyřpatrové budovy v pražských Dejvicích v hodnotě 50 milionů korun. Dům mu prý v roce 1992 odkázala jeho známá Marie Kaprálková. V listopadu 2004, tedy ve svých dvaadevadesáti letech a rok před svou smrtí, však Kaprálková sepsala nový testament, v němž svůj majetek rozdělila mezi Domov svaté Rodiny, Nadaci Jedličkova ústavu a její vzdálené příbuzné, manžele Aleše a Boženu Kopecké. Dejvický dům podle tohoto dokumentu připadl charitě. Lidovecký předseda se snažil dokázat neplatnost druhé závěti.

Kdyby dal soud Svobodovi nakonec za pravdu, část majetku Kaprálkové včetně dalšího činžovního domu by propadla státu, který se ke sporu připojil jako vedlejší účastník. Odkaz z roku 1992 se totiž týkal pouze jedné budovy a Kaprálková neměla žádné právoplatné dědice.