Díky němu lidé v krátkých zprávách o maximálně 140 znacích rozesílají zprávy o tom, co zrovna dělají či chystají.

O twitteru v souvislosti s využitím pro kampaň se začalo mluvit zejména v souvislosti s americkým prezidentem Barackem Obamou, kterou analytici v mnoha ohledech označují za přelomovou.

Informace jen pro ty, kteří chtějí

Z vrcholných českých politiků „cvrliká“ šéf Strany zelených Ondřej Liška. „Twitter užívám od začátku roku. Nechci lidi obtěžovat neustálým spamováním, takže moje vzkazy dostanou jen ti, kteří o ně stojí,“ vysvětluje Liška.

V ČR styl twitteru do jisté míry kopíruje server Mikroblogy.cz, kde jednou či dvěma větami politici a jiní veřejní činitelé vyjadřují své názory na konkrétní otázky.

Využívají jej zelená Kateřina Jacques, šéf soc. dem. Jiří Paroubek či Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg z TOP 09 nebo Radek John z Věcí veřejných a Pavel Bém z ODS.

Twitter funguje obdobně jako kanál RSS – zprávy dostanou jen ti, kteří si je na profilu dotyčného objednají. „Mohou tak sledovat, čemu v politice věnuji čas a energii. Pro mě je to forma, jak být transparentní,“ dodává Liška.

Systém prý používá nejen ke komunikaci se svými příznivci, ale sám odebírá zprávy například předsedy německých zelených Cema Özdemira či šéfa zelené frakce v europarlamentu Daniela Cohn-Bendita. „Alespoň víme, co právě děláme,“ vysvětluje Liška.

I tak předseda zelených patří spíše ke sporadickým přispěvatelům, což je možná dobře, když se vezme v potaz, že podle nedávné studie společnosti Pear Analytics 40 procent zpráv představuje „prázdné tlachání“ typu „snídám vločky“.

Ve zkratkách síla i slabost systému

Liška se prý na twitter přihlásil po letošních prezidentských volbách v Íránu, kdy mikroblogování používali odpůrci režimu, aby do světa vynesli informace o policejních represích a organizovali demonstrace.

Díky twitteru lidé žijící v oblasti zasažené rozsáhlými požáry v Kalifornii v roce 2007 věděli, jakým směrem se živel šíří, a svět se dozvěděl řadu podrobností o loňských útocích v indické Bombaji.

Ve zkratkovitosti a anonymitě však tkví síla i slabost twitteru. „Zkratka je do jisté míry nebezpečná, i když je na jednu stranu přitažlivá. Mladí jsou zvyklí komunikovat například formou SMS. Tento způsob může přinést stranám hlasy prvovoličů a mladé lidi může zaujmout i to, že politik twitter používá,“ míní Jan Bureš z pražské Metropolitní univerzity.

Podle Bureše však na 140 znacích mnoho hodnotných informací o programu politik přinese jen těžko.

Politologovi Zdeňku Zbořilovi naopak chybí živá interakce s druhou stranou. „Je to sice technicky dokonalý, nicméně stále fiktivní dialog. Potíž je také v tom, že nevím, koho oslovuji, kdo je moje publikum,“ říká.