Článek
To v době, kdy nám začalo svítat, že Klausův způsob kuponové privatizace a z kontroly vymknutý rozmach bankovnictví začne provětrávat naše poplatnické kapsy.
Pětiletka s pětiletkou se sešla a prezident Václav Klaus včera promluvil v Poslanecké sněmovně. Skutečně jsem nemohl uvěřit svým uším, když poslancům dramaticky sdělil: V České republice klesá důvěra v politické instituce a systém, politici se vzdalují občanům a občané se vzdalují politikům, a následovala sprška dalšího pesimismu. Nevím jak komu, ale mně to zprávu o dobré náladě ve společnosti nepřipomínalo, dokonce jsem se musel držet, abych nezačal křičet, řvát, hulákat o totální nevýstižnosti prezidentských slov. Což platí na oba prezidenty. Má-li hlava státu blbou náladu, proč ji kristepane musí šířit v podhradí?
Prezident dále poslancům řekl, že si svůj projev načasoval. V jeho první části ale napadl včera v prvním čtení schválený rozpočet. Proč to tedy poslancům nepřišel říct před hlasováním? Deficit rozpočtu označil za nejvyšší v historii země, takový tu nebyl ani za komunistů. Což je tvrzení mírně řečeno demagogické, protože rozdílnost ekonomik demokratického a totalitního, na jednu velmoc vázaného státu, mu jako ekonomovi do včerejška byla známa. Zrovna tak zapomněl srovnat český deficit s deficity jiných zemí, což není informace opominutelná. Hlavně ale prezident vyjel z kolejí své nadstranickosti, když pouze koalici vyzval ke státnictví místo politikaření, k opuštění ideologických pozic a zájmů jednotlivých poslanců. V této souvislosti snad opozici neměl co sdělit?
Projev nepřekvapivě zakončil obavou o národní identitu, prosperitu a svobodu po vstupu do evropského státu a nezvykle mírnou výzvou k ostražitosti. Můj dojem z prezidentova projevu byl tento: Protože duch ODS stále bloudí pracovnou Václava Klause, je včerejší rezignování této strany na politický boj o rozpočet otiskem rezignace prezidenta jak na rozpočet, tak na bojovný euroskepticismus. Hlavně se pak prezident očividně smířil s tím, že tato vláda, které opozice mnohokrát předpověděla předčasný konec, tu ještě nějaký čas bude.
Možná i to je důvod prezidentovy nálady.
PRÁVO 17. října 2003