Nepřemýšlíte o návratu do politiky? Už nyní o to usiluje sdružení vašich přátel.

O tom přemýšlejí právě ti moji přátelé daleko více než já. Vycházím z toho, že je něco jiného návrat do veřejného života, ze kterého jsem vlastně nikdy neodešel, protože občas se mě nějaký novinář, stejně jako vy, zeptá na můj názor. A já nemám důvod mu ho neříci. Něco jiného je návrat do politiky, který spočívá v tom, že se ucházíte o nějakou funkci. Já se, jak vidíte, o žádnou funkci neucházím.

Pokud jde o případnou situaci, kdy bych se do politiky opravdu vrátil, tak ta by musela být vyvolána výraznou společenskou poptávkou, kterou já sám nechci iniciovat. A abych řekl hned na začátku něco sebekritického na svoji adresu, tak si, pane redaktore, uvědomte, že jsem veřejně podpořil Stranu důstojného života, která v eurovolbách dostala 0,7 procenta hlasů. Což rozhodně nesvědčí o tom, že by tato poptávka, o které jsem teď mluvil, existovala.

Na pravici před volbami vznikají nové subjekty, například TOP 09. A co na levici? Nemyslíte, že je zde prostor pro nějaký nový subjekt? Byl byste ochoten za určitých podmínek do takového projektu jít?

Nu, nechci se příliš podrobně vyjadřovat k TOP 09. Jako vnější pozorovatel mám dojem, že se mohou realizovat dva základní scénáře. Buď Mirek Kalousek bude hrát s panem Schwarzenbergem tzv. při zdi, v tom případě vstoupí do předvolební koalice s ODS. To mu sice ubere určité procento hlasů, ale na druhé straně se v té předvolební koalici žádný z těchto hlasů neztratí, respektive nepropadne.

Druhý scénář znamená, že tito dva lidé budou riskovat, půjdou do voleb samostatně. A jestliže překročí pětiprocentní hranici, bude to jistě zajímavý hráč na české politické scéně. Jestliže ji nepřekročí, tak ty hlasy propadnou. A soudě podle výsledku eurovoleb, malé strany zatím příliš velké šance na překročení pětiprocentního limitu nemají.

K druhé věci. Myslím si, že abych o tom vůbec začal uvažovat, musely by být splněny dvě základní podmínky. První, že po předčasných volbách by ODS a ČSSD vstoupily do tzv. velké koalice. Což bych považoval za tragédii pro českou politiku a za podvedení voličů obou, zdůrazňuji obou stran. Druhá podmínka by spočívala v tom, že by se dnešní začínající ekonomická krize výrazně prohloubila. Přičemž se už dnes domnívám, že ani jedna z těch dvou nejsilnějších stran nemá adekvátní recept, jak tu krizi řešit. Nu a budu se modlit, aby obě dvě podmínky souběžně nenastaly.

Hovoříte o podmínkách pro návrat do politiky. Bylo by to třeba v čele nového levicového subjektu?

Myslím, že to je trochu předčasná otázka, ale kdyby tyto dvě podmínky nastaly, viděl bych tady spíše prostor pro nový politický subjekt, který by založil svoji politiku na několika zásadách. Ta první by byla rozšíření práv voličů. Spočívá to ve třech konkrétních bodech. Za prvé, aby měli voliči možnost výrazněji než dnes svými preferenčními hlasy ovlivňovat kandidátky jednotlivých stran. Za druhé, aby zvýšením počtu volebních krajů bylo méně kandidátů v těchto krajích a voliči je znali a nemuseli volit anonymní tváře A za třetí, aby se nejenom na úrovni komunálních voleb, kde existuje už dnes, ale na úrovni krajských a celostátních voleb, prosadilo tzv. panašování, což znamená, že si můžete vybrat osobnosti z nejrůznějších kandidátek.

To by jistě vytvořilo tlak na politické strany, aby zvýšily kvalitu svých kandidátů a vedle hokejistů a zpěvaček tam také dávaly skutečné politiky.

Co dalšího by ta strana prosazovala?

Vycházím z toho, že došlo k výraznému posunu v ČSSD, který trvá už přinejmenším dva roky. Proto jsem také před dvěma lety ze soc. dem. vystoupil. A který se bohužel nejenže nezastavil, ale který se prohlubuje. Už to není ta ČSSD, která měla ve svém programu mezilidskou solidaritu, už je to do značné míry populistická strana.

A její předseda, Jiří Paroubek, mně stále více a více připadá jako český Benito Mussolini. Aktivně jsem jej podporoval v roce 2006. Ocenil jsem, že tehdy dokázal vyvést tuto stranu ze špidlovsko-grossovského bahna. Nicméně, asi mu to stouplo do hlavy a začal dělat jednu chybu za druhou a projevovat se jako papaláš. Což by snad bylo přijatelné u předsedy ODS, ale není to přijatelné u předsedy ČSSD.

Nikdy jsem od něj nechtěl nic pro sebe. Odmítl jsem jeho nabídku, abych znovu kandidoval na prezidenta. Jediné, co jsem chtěl, byl veřejný závazek, že nevstoupí do velké koalice. Právě ve vašem deníku vyšel v březnu 2006 náš společný článek s příznačným titulkem „Velká koalice by byla zradou na voličích“. A v témže deníku, krátce po volbách, Jiří Paroubek napsal, že je milimetr od dohody s Mirkem Topolánkem. Nemám úctu k lidem, kteří nedodrží dané slovo.

Čili, snažil jsem se stručně vysvětlit důvody, které mne vedou k tomu, že se nemohu vrátit do ČSSD. Není to moje strana, je to strana populistická, demagogická a strana, jejíž někteří představitelé voliče naprosto zbytečně odpuzují. A to je snad důvod, proč uvažovat o vzniku nového levicového subjektu. Zatím jenom uvažovat, pane redaktore.

Co vy a účast v prezidentské volbě v roce 2013?

Jsem na to tázán a aniž bych se k tomu ze své iniciativy jakkoliv sám vyjadřoval, řekl jsem, že bych o tom, a opět jenom v případě masivní podpory, uvažoval v případě přímé volby prezidenta. Současně jsem řekl, že podle mého odhadu přímá volba prezidenta nebude, protože poslanci a senátoři, bez ohledu na politickou příslušnost, si kompetenci volit prezidenta nenechají vzít.

Když se podíváte zpětně na tzv. vajíčkové útoky, co na tento fenomén, který je v našich poměrech novinkou, říkáte? Jiří Paroubek hovořil o tom, že to bylo dílo ODS, ta to popřela.

Pokud vím, tak vajíčkové útoky jsou možná novinkou v našem prostředí, nejsou ale novinkou v prostředí celosvětové politiky. Připomínám vám, že Madeleine Albrightová dostala dvě vajíčka do účesu a reagovala na to tak, že někteří lidé si vajíčkovým šamponem myjí vlasy. Ano, uznávám, že v této míře je to domácí novum. Nemyslím si, že by to vyprovokovala ODS, protože počet jejích členů je daleko nižší než počet lidí, kteří se za tímto účelem sešli na facebooku. A samozřejmě je pro soc. dem. nepříjemné, že odpuzuje zejména mladé lidi.

Na druhé straně vajíčkové útoky jednoznačně a bez ohledu na osoby odsuzuji, protože vajíčko není argument, klacek není argument, dlažební kostka není argument.

Celý rozhovor s Milošem Zemanem čtěte v sobotním vydání deníku Právo