Článek
Chvíli to vypadalo, že byste mohl zasednout i v nové vládě Jana Fischera. Vy jste o možnosti pokračovat na ministerstvu financí mluvil s Mirkem Topolánkem? Vyříkali jste si to?
Vyříkali není správné slovo. My jsme byli ve středu ve styku celý den a já jsem ho ujistil, že se opravdu nikam necpu, ničeho se nedožaduji a že nechci pouze vypadat jako někdo, kdo utíká od zodpovědnosti.
Kdo vás požádal o pomoc?
Předseda vlády Jan Fischer o velikonočních svátcích.
Oddychl jste si, když Mirek Topolánek řekl, že k tomu v žádném případě nemůže dát souhlas?
Oddychl jsem si před čtrnácti dny, kdy minuly spekulace o tom, že bych měl být v čele vlády já. Ty byly docela reálné a měl jsem k tomu stejný přístup. Když si to budou všichni přát, pak není situace na to, aby člověk odmítal úkoly, pak srazím kufry a řeknu: sloužím vlasti. Současně jsem si to strašně nepřál, protože je to neskutečně obtížná mise, a já si vážím Jana Fischera. Protože jsem o tom intenzívně přemýšlel, tak si dokážu představit, jakými myšlenkovými pochody se musel probírat on. Když jsem slyšel, že to bude Jan Fischer, tak jsem si hluboce oddychl.
Ve středu bych to jako obrovskou úlevu nedefinoval, protože bych dobře věděl, do čeho bych šel. U premiérského postu je neznámo frustrující, tady bych věděl, do čeho jdu, a tak jsem odmítnutí vzal s pochopením na vědomí. Mirka Topolánka jsem chápal, on k tomu měl dobré důvody. Od začátku jsem říkal, že jsem rád, že je dohoda, protože zmírňuje škody, které napáchal Jiří Paroubek s Tlustým a Schwippelem. A proto bych byl poslední, kdo by chtěl svým jménem politickou dohodu komplikovat, pouze jsem nechtěl být zbabělec.
Nebylo by nejlepší šrotovné přijmout jako jednu, byť kontroverzní a dočasnou metodu, která pomůže zvládnout dopady krize?
Já jsem se skřípěním zubů kývl na kompromis, kdy Sněmovna schválí právní rámec jeho zavedení a nechá možnost jeho zavedení včetně termínu na rozhodnutí příští vládě. Osobně se ale stále domnívám, že je to ekonomický zločin.
Pro který budete hlasovat…
Zvednu pro to ruku i proto, že to pomůže zastavit ještě daleko horší návrhy, jako je například snížení DPH z devíti na šest procent či třinácté důchody. Souhlasím s menším zlem.
Rozpočet pro příští rok bude vyžadovat naprosto nemilosrdné odstranění všech výdajů, které nejsou absolutně nezbytné
Proč tak silná slova?
To nejsou silná slova, my musíme v odborných kruzích natvrdo debatovat, které nástroje jsou dobré, které špatné, které škodlivé. I proto mne potěšili nábytkáři s požadavkem třískovného, je totiž naprosto legitimní. Můžeme pokračovat – skláři mohou požadovat jako tradiční český průmysl střepné, pro textilní průmysl bychom mohli zavést hadrovné a všichni bychom si pak mohli vyplatit debilné a jít se oběsit, aby to za nás dělal někdo chytřejší.
Takhle logicky musí končit všechny dílčí podpory jednoho na úkor druhých. Proto je šrotovné ekonomický nesmysl. Je i mimořádně sociálně nebezpečné, prostě je to dramaticky asociální opatření.
Co je asociální, když lidi dostanu příspěvek na auto, udrží se výroba, nebudu se v automobilkách propouštět lidé?
Položte si otázku – kdo je adresát šrotovného? Ti nejchudší? Ale ne, ti na žádné auto nemají. Zato přispějí na nové auto jiným. Zámožní také nejsou adresáti, protože jejich auta jsou nová. Typickými adresáty je chudší skupina občanů, jejichž finanční rezervy jsou v lepším případě v desetitisících. Ta je teď státem vybízena, aby si vzala šrotovací prémii. Proběhnou rodinné diskuse, kde vzít a kde si půjčit peníze, které by doplnily šrotovací prémii na nové auto. Pokud se ale ekonomická situace těchto lidí zhorší, což nelze v krizi vyloučit, přijdou nejen o nové auto, které jim zabaví exekutor. Budou současně bez úspor, budou zadlužení a jejich životní situace se stane neudržitelnou. Šrotovným stát tuto skupinu obyvatel motivuje, aby se zbavila všech svých finančních rezerv a zadlužila se ve prospěch automobilového průmyslu. Až tito lidé přijdou na buben, bude to automobilové lobby jedno. Bude už mít své zisky. To je ještě více nemravné než nabídka spotřebitelských úvěrů na vánoční dárky. To je asociální. Nejsem socialista, který podporuje velké korporace. Jsem křesťanský demokrat, který má sociální cítění, a proto je mi šrotovné odporné
Co ale příklad Německa – šrotovné je hitem v řadě zemí!
Není to poprvé, co je populismus hitem. Když Gordon Brown nebyl ministerským předsedou Velké Británie, ale ministrem financí, tak se před ním obdobné nápady typu šrotovného nedaly vyslovit. Dnes jako premiér je obhajuje, protože potřebuje volební hlasy. Osobně to považuji za nezodpovědný názor. V Německu navíc šrotovného využívá zcela jiná skupina obyvatel, s většími příjmy i rezervami než u nás. My ale nevíme, jak bude krize dlouhá a jak bude hluboká, a šrotovným zbavíme lidi úspor na nejhorší časy. Soc. dem šrotovným této skupině vymete úspory z kapes ve prospěch automobilové lobby.
Výměna jezdících vraků přispěje ke zlepšení životního prostředí.
Ale jděte! Šrotovné není nápad vyvolaný krizí, to se málo ví. Šrotovné chtěla prosadit automobilová lobby už před třemi roky, kdy byla výroba na špici konjunktury. Důvodem tehdy nebyla pochopitelně krize, ale právě zlepšení klimatu.
Jaký bude podle vás schodek rozpočtu?
Klíčové samozřejmě bude, jak se bude vyvíjet ekonomika. Podle plnění rozpočtových příjmů za první čtvrtletí jsme v situaci, že pokud příští vláda dodrží dosavadní rozpočtový trend – tedy maximální úspory, nebudou se zvyšovat finanční nároky resortů, což bude doprovázeno obrovskými tlaky na mého nástupce, rozpočet skončí s deficitem 130 miliard. Pokud by se ovšem pod tlakem předvolební atmosféry uplatnily všechny nároky a nebo se dokonce novelizoval zákon o státním rozpočtu, bude situace podstatně komplikovanější.
Krize je důsledkem nezodpovědné kultury života na dluh. Právě proto nesnáším šrotovné, které nám říká, aby lidi tohle nezodpovědné chování zopakovali v době hospodářské krize.
A pro příští rok?
Rozpočet pro příští rok bude vyžadovat naprosto nemilosrdné odstranění všech výdajů, které nejsou absolutně nezbytné. Vypadnout budou muset všechny výdaje, které nepodpoří přímo růst ekonomiky a konkurenceschopnost. Neměly by se samozřejmě krátit výdaje na výzkum, dopravní infrastrukturu. Tvrdou redukci musí zažít všechny podpůrné programy a výdaje na státní správu.
Myslíte si, že úřednická vláda bude schopna takový rozpočet sestavit? Její členové by se totiž okamžitě ocitli na černé listině všech politických stran.
Úřednická vláda má jednu obrovskou výhodu. Rozpočet je navýsost politické rozhodnutí, dokument, ve kterém se mají promítat priority těch, kteří vládnou. To rozpočet překlenovací vlády na rok 2010 nebude moci být, protože úřednická vláda je nepolitická. Nedostanou se tam politické priority, rozpočet může být technokratický dokument, což by v době krize měla být obrovská výhoda.
Všechny politické strany se proti rozpočtu logicky vymezí a budou chtít vzkázat voličům: my bychom na vás myslely, kdybychom zvítězily! Strany ho ale už nestačí zásadně změnit. Ze zákona musí být rozpočet předložen Sněmovně do 30. září. Volby by měly být 9. října. Tento rozpočet je automaticky odsouzen ke kritice všech politických stran. Pokud to bude surový technokratický dokument, který nemilosrdně vyháže všechny neproduktivní výdaje a jasně postaví priority, které souvisejí s konkurenceschopností země, a vzkáže všem, kdož byli zvyklí na státní peníze, že nic nedostanou, bude to dobrý rozpočet.
Jak by se měli na takový rozpočet připravit občané?
Svět po krizi bude jiný než před krizí. Svět před krizí byl důsledkem života nad poměry a na dluh. Krize je také důsledkem nezodpovědné kultury života na dluh. A je to dnes už naštěstí většinový názor. Všichni musíme jinak nastavit svoji spotřebu a myslet, kde vezmeme peníze na zítřek. Právě proto nesnáším šrotovné, které nám říká, aby lidi tohle nezodpovědné chování zopakovali v době hospodářské krize.