Paní poslankyně, vy se chystáte kandidovat na předsedkyni KDU-ČSL. Dozrál podle vás již čas, aby i v Česku vedly ženy politické strany?

V České republice nemáme velkou tradici, aby byly ženy v popředí politiky nebo v čele politických stran. Ale na druhou stranu myslím, že vidíme všude kolem, že ženy jsou úspěšné. Dostanou-li se do pozice, kde mohou prokázat své schopnosti.

Mám radost, že máme i ve světové politice ženy českého původu. Jedním z mých velkých vzorů je Madeleine Allbrightová, úspěšná politička, která se  probojovala do čela zahraniční americké administrativy a byla nepochybně úspěšná.

A maskulinního prostřední se nebojíte?

Nebojím. Kdybych se bála, tak bych tam nevydržela ani tu dobu, co jsem poslankyní.

Je ale velký rozdíl mezi poslancem a šéfem strany, který musí ustát daleko větší tlaky.

To se uvidí. Já jsem vše zvažovala. Jsem si vědoma toho, že když jsem řadovým poslancem či členem celostátního výboru, jsem pořád členem určitého grémia, kde nemám odpovědnost za vedení většího celku. Na druhou stranu jsem si vyzkoušela roli  předsedkyně poslaneckého klubu, roli předsedkyně sdružení žen KDU-ČSL i  pozici lídra kandidátky do Sněmovny.

Jak jste sama uznala, ve výborech a v klubech se můžete schovat do chumlu ostatních poslanců. Tady budete sama. Neobáváte se následování osudu Jiřího Čunka, současného předsedy, který přišel ze Vsetína a teď mluví o tom, že tvrdě narazil, protože nešel pod vousy velkým hochům a jejich zájmům?

Pokud jsou to političtí konkurenti, tak nad nimi se vždy snažím vítězit argumenty postojů. Nechci s nimi válčit. To se ukazuje jako kontraproduktivní.

Ale vy nebudete vystavena jen argumentům, ale i zákulisním intrikám. Začnou se na vás vynořovat různé kauzy. Neobáváte se, že vám někdo začne hledat ve skříni kostlivce?

Na to jsem v politice zvyklá. S tím musí politik prostě počítat.

Co soudíte o případu Jiřího Čunka – jak zvládl či nezvládl obrovský tlak?

Pro Jiřího Čunka i pro politickou stranu je to určitá zkušenost. Já si myslím, že Jiří skutečně situaci neodhadl. Neměl připravené spolupracovníky. Neměl čas mluvit s novináři. Neměl čas se připravit. Často si protiřečil. Byl v tom zmatek a chaos. Bohužel za to nemůže jenom on, měli ho podporovat více členové předsednictva.

Ještě ke kostlivcům. Nebojíte se něčeho ze své minulosti?

Kdybych se bála, tak bych do toho nemohla jít.

Proč jste se vlastně rozhodla kandidovat?

V době, kdy jsem viděla, že schopnost Jiřího Čunka vést stranu nepřesvědčuje ani mě, ani další členy, dostala jsem řadu impulsů a výzev z členské základny i od lidí z vyšších funkcí, kteří mě vyzvali k tomu, abych kandidaturu zvážila.

Chvíli mi to trvalo, protože tohle nebyla nikdy má ambice a já jsem se vždycky chtěla věnovat vzdělávací politice. Baví mě odborná práce a  vyšší politiku jsem nechávala ambicióznějším kolegům. Zjistila jsem však, že pokud nebude dobré vedení, nebudu moci ani dělat odbornou práci. Ani jsem na ni neměla čas, protože jsem musela neustále hasit různé požáry, které vedení strany nezvládalo.

Zvažovala jsem proto, kdo se mezi kandidáty nabízí, kdo je pro mě přijatelný a koho bych mohla podpořit. Určití kandidáti se objevují, ale já jsem se rozhodla, že představím alternativní projekt pro vnitrostranickou diskusi.

Jdu do té soutěže, protože si myslím, že je dobře pro KDU-ČSL, když bude více osobností, které nabídnou recept, jak udělat stranu akceschopnější dovnitř a zajímavější pro voliče.

Říkáte, že jste přemýšlela, koho byste podpořila. Zatím chce kandidovat pouze europoslanec Jan Březina. Za něj byste se postavit nedokázala?

Pokud by tady byl kandidát, za kterého bych se již na počátku byla schopná postavit s čistým svědomím, že bude dobrý předseda, tak bych to udělala.

A mohl by kandidovat znovu Čunek?

Kdybych si myslela, že má pokračovat, tak kandidovat nebudu.

Čím chcete přesvědčit lidovce, aby vás zvolili, a jak chcete zabránit, aby se nevytratili z české politické mapy?

KDU-ČSL má své nezastupitelné místo v politickém spektru České republiky, má svoji historii, současnost i budoucnost. A tu budoucnost vidím v jednotě strany, v jednotě, která se obtížně buduje, ale je nezbytná. KDU-ČSL je strana, která spojuje lidi názorově různorodé, ale to, co nás propojuje, jsou křesťanské hodnoty.

Strana vznikla na bázi obrany sociálních jistot na počátku 20. století. Byli to křesťané, křesťanští politici, kdo ve společnosti hájili sociální jistoty a byli úspěšní. Pro KDU-ČSL je typické, že jsou v ní jak sociálně, tak konzervativně cítící. Úkolem předsedy je spojovat vždycky toto názorové spektrum.

Myslíte si, že dokážete spojit ministra financí Miroslava Kalouska s poslancem Ludvíkem Hovorkou?

Je povinností každého předsedy o to usilovat. Ani mně, ani členům, ani voličům nemusí vadit, když někdo jinak hlasuje, protože mu jeho svědomí nedovolí jinak. Ale co vadí všem, je, když se kolegové nesnaží nalézat společnou řeč.  

Dokážete si představit, že budete šéfovat Kalouskovi, na němž si vylámal zuby i Čunek?

Kalousek je výrazná osobnost. Je třeba, abychom se pokusili shodnout na programu, který máme společný. Pak spolupráci vidím jako reálnou.

Miroslav Kalousek je téma, které jste přesně odhadl, nebo vytipoval, jako klíčové. Já jsem absolvovala ke včerejšímu datu 25 členských schůzí. To jsou stovky členů, se kterými jsem hovořila během uplynulých dvou měsíců. A Miroslav Kalousek je téma, které je nesmírně zajímá.

Já myslím, že všichni vidí v Miroslavu Kalouskovi člověka – odborníka, dobrého ministra financí, ale chtěli by, aby daleko lépe reprezentoval křesťansko-demokratický proud, aby více naslouchal, co si členská základna myslí a co chce. Já si myslím, že tohle je úkol pro Miroslava Kalouska.

Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.