Ačkoli návrh zatím Šeich nestačil poslat do standardního legislativního kolečka, už sklidil posměch nejen kolegů poslanců, ale také odborníků, kteří se otázkami dopravy zabývají.

A to nejen kvůli nelogičnosti nápadu, ale i kvůli poslancově opilecké aféře. Právě Šeich byl před několika lety přistižen za volantem pod vlivem alkoholu. Poslanec  nafoukal 2,4 promile alkoholu, později se však pokoušel zpochybnit přístroj.

Nakonec přiznal, že si před jízdou skutečně dal skleničku vína. Za řízení pod vlivem alkoholu tehdy dostal pokutu 45 tisíc korun a zákaz řízení na 14 měsíců. Poslanec se tehdy zřekl své imunity, a proto ještě zaplatil další tisícovku jako náklady za správní řízení.

Nyní svůj návrh na zavedení alkoholtesteru do povinné výbavy zdůvodňuje „širší kampaní boje proti řízení v opilosti“.

Poslanci: návrh je bez šancí

„Měli bychom být opatrnější v tom, čemu se tak intenzívně věnujeme, když máme v té oblasti svůj škraloupek,“ komentoval Šeichův návrh jeho stranický kolega, člen sněmovního výboru pro bezpečnost Jan Vidím. Zavedení alkoholtesteru do povinné výbavy ale považuje za zbytečnou buzeraci řidičů. „Není to vůbec levná věc, a abychom to nařizovali řidičům, to mi přijde nefér,“ řekl Vidím Právu.

Stejně jako bezpečnostní expert soc. dem. Jeroným Tejc navíc Vidím upozornil, že běžně prodejné testery nejsou spolehlivé. Podle obou politiků nemá Šeichův návrh mnoho šancí na úspěch. „Je výborný v zahraniční oblasti, měl by se věnovat tomu,“ poznamenal Vidím.

Tejc pak dodal, že si neumí představit, proč by třeba měl mít tester povinně abstinent. „Považuji to za hloupost, spíš jde o snahu vylobovat zisky výrobcům těchto zařízení,“ řekl Právu poslanec soc. dem.

Šeich, který je současně prezident Unie malých a středních podnikatelů, ale zdůvodňuje svůj nápad tím, že zařízení by mělo sloužit řidičům, aby se mohli ujistit, že mohou usednout za volant.

Proti tomu, aby si řidiči dobrovolně takové zařízení pořídili, není ani bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS). Právě jeho úřad začal s přípravou novely silničního zákona. „Ale nařizovat to všem, i abtinentům, to mi opravdu nepřijde,“ řekl Právu. Exministr tvrdí, že jeho úřad o takové úpravě neuvažoval.

Tahání peněz z kapes

Za pravdu odpůrcům takového řešení dává i teplický soudce Miroslav Čapek. „Je to jen tahání peněz z kapes lidí,“ řekl Právu. Čapek si neumí představit, k čemu by tester jako povinná výbava měl sloužit. Z pohledu své praxe upozornil na to, že při jakýchkoli sporech by ani deset takových testerů nemohlo obstát.

„Pro mě je rozhodující odběr krve, případně dechová zkouška provedená přístrojem s atestem, který má k dispozici policie,“ prohlásil soudce. Právě takový postup pak může být důkazem, zda se řidič dopustil jen přestupku, nebo trestného činu. Jakmile totiž nafouká přes jedno promile, už jde o trestný čin.

Zastáncem alkoholtesteru je dopravní expert Stanislav Huml. Avšak nikoli běžného zařízení, jak si ho představuje Šeich pro všechny řidiče, ale vysoce kvalitního přístroje za několik desítek tisíc korun, který by podle něj mohli používat řidiči autobusů či vozidel s nebezpečným nákladem.

Takový přistroj se podle něj používá např. v některých státech USA či ve Švédsku. „Nedovolí vám nastartovat, pokud nenafoukáte nulu,“ popsal zařízení Právu Huml. Připustil, že v další fázi by mohli povinně takové zařízení používat řidiči, kteří již byli s alkoholem v krvi zadrženi a žádají o vrácení řidičáku. V takovém případě by záleželo na rozhodnutí soudce nebo správního orgánu.