Následky divokého odzbrojování StB z prvních porevolučních měsíců 1990, kdy příslušníci komunistické tajné policie museli odevzdávat i své soukromé zbraně, přitom úřady řeší už dlouhá léta, dohledání vlastníků byl ale v mnoha případech neřešitelný problém.

Nakonec se to podařilo zhruba v polovině případů, zbylé zbraně propadly státu a v současné době je zkoumá kriminalistický ústav, aby se zjistilo, jestli s nimi nebyl v minulosti spáchán nějaký zločin.

Podle mluvčího BIS Jana Šuberta se zbraně v hektické porevoluční době svážely do zbrojního skladu tehdy nově vzniklého Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie z celého území bývalého Československa a v drtivé většině postrádaly potřebné evidenční záznamy.

Původní vlastníci měli krytí

„Situace byla o to složitější, že vlastníky byli příslušníci StB, kteří byli s okamžitou platností propuštěni a s lidmi z nových bezpečnostních složek přestali komunikovat,“ řekl k tomu Právu Šubert.

Hledání podle něj komplikoval také následný rozpad federace a také utajení jednotlivých důstojníků. „Mnozí z těch vlastníků vystupovali pod krycími jmény a jejich skutečná identita byla chráněna krycími doklady,“ poznamenal mluvčí dnešní tajné služby s tím, že dědictví listopadové revoluce tak BIS loni definitivně předala k dalšímu řešení policii.

Podle zástupkyně ředitele policejní služby správních činností Ludmily Nezvedové se podařilo původní vlastníky dohledat u 129 z celkového počtu 230 převzatých zbraní. „Tyto zbraně byly už z velké části vlastníkům nebo v několika případech jejich dědicům vráceny a následně zaregistrovány,“ uvedla Nezvedová s tím, že kromě krátkých kulových zbraní šlo např. i o malorážky.

Ke zbylým 101 zbraním se podle ní nikdo v zákonné lhůtě šesti měsíců od vyhlášení jejich nálezu nepřihlásil, a tak letos v létě propadly do vlastnictví státu. „Až se vrátí z expertiz v kriminalistickém ústavu, tak budou nabídnuty do různých sbírek nebo muzeí, případně prodány jiným způsobem,“ vysvětlila Nezvedová.

Příslušníci StB museli své zbraně včetně těch soukromých odevzdávat v lednu 1990 na základě příkazu tehdejšího ministra vnitra Richarda Sachera. Podle historika Pavla Žáčka byly důvodem především obavy veřejnosti.

„Skutečně se tehdy šířily zprávy např. o tom, že ozbrojení důstojníci StB chystají na únor puč. Ministr chtěl tímto krokem uklidnit veřejnost,“ uvedl Žáček. Mezi zabavenými zbraněmi tehdy byly i samopaly nebo granáty. Podobným odzbrojením prošli podle něj ještě v prosinci také příslušníci tehdejších Lidových milicí.