Jedno je jisté: stávající úprava, kdy kromě státu může manželství garantovat celkem 19 registrovaných církví, vezme za své.

Pospíšil nabízí dvě verze, jednu rigidně státní, druhou naopak liberální. Jednoduše řečeno buď budou v Česku oddávat jen úředníci, nebo i pověřené osoby úplně všech církví a náboženských společností. Právo evropských zemí zná oba modely.
Pospíšil, který si spolu s hlavním autorem zákoníku, právním teoretikem Karlem Eliášem, vetkl do štítu co největší důraz na vstřícnost nové předlohy vůči potřebám občanů, připojil k návrhu liberální variantu jako jistý přívažek.

Původní věcný záměr občanského zákoníku, který už v dubnu 2001 schválila vláda Miloše Zemana, totiž počítá do budoucna výhradně s civilními sňatky. K takovému řešení se mimochodem opatrně kloní i navrhovaná předloha. „Po stránce ryze odborné převažují argumenty ve prospěch spojení statusových účinků výlučně s civilním sňatkem,“ uvádí se v důvodové zprávě ministerstva spravedlnosti.

Žádná víra nemůže být méněcenná

Na druhou stranu nechtěli autoři zůstat nic dlužni své proklamované otevřenosti a nabízejí proto druhou možnost. „Je třeba brát v úvahu také názory právních laiků, jimž má zákonná úprava především sloužit,“ podotýká důvodová zpráva.

Druhou variantou je rozšířit možnost oddávat snoubence ze současných 19 registrovaných církví na všechny církve a náboženské společnosti působící v Česku. Současný model, kdy toto právo náleží jen vybraným církvím, totiž podle předkladatelů odporuje Listině základních práv a svobod. Podle ní nesmí stát činit rozdíl mezi osobami různé víry.

Výběr z obou variant je teď na politicích. „Rozhodnutí otázky, zda budou právní účinky vzniku manželství nadále spojeny jen s civilním sňatkem, anebo zda bude i nadále zachována rovnocennost civilních i církevních sňatků, je věcí politické úvahy,“ konstatují předkladatelé.

Možnost vyjádřit se má do konce srpna i veřejnost. Text navrhovaného zákona byl vyvěšen v rámci veřejného připomínkového řízení na portál ministerstva spravedlnosti www.justice.cz.

Brusel nebo Québec?

Povinné civilní sňatky zavedl v tehdejším Československu od roku 1950 nový zákon o právu rodinném. Navzdory dobové rétorice o ideologickém boji s „měšťáckými představami o osobní svobodě“ nešlo o úpravu nijak ojedinělou.

Civilní sňatek jako jediný model uznává Belgie, Rakousko nebo Švýcarsko. Jinde mohou oficiálně sezdávat jen výslovně určené církve, například v Itálii, Portugalsku, Řecku nebo Polsku.

V Česku se církevní sňatky uznávají od roku 1992, zákon byl mírně upraven v roce 1998. Navrhovaná liberální verze čerpá inspiraci v občanském zákoníku kanadské provincie Québec. Také zde přijali řešení nečinit rozdíl mezi věřícími a církvemi nebo náboženskými společnostmi. Podmínkou je pouze trvalý pobyt oddávajícího na území Québecu a stálá existence náboženského společenství a jeho náboženských obřadů.