„Zákon má problém ve třech základních oblastech. Především nezavádí nezávislou kontrolu policie. Dále příliš zasahuje do soukromí občanů a policii dává nepřiměřené pravomoci pro omezování osobní svobody občanů,“ řekl Právu předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.

Navíc zákon podle něj vznikl narychlo a bez předložení věcného záměru. „Každému zákonu by mělo předcházet předložení věcného záměru, aby bylo jasné, jestli je vůbec potřeba. Tady bylo připraveno rovnou paragrafové znění, které je nekvalitní a nedotažené,“ uvedl.

Problém inspekce

Zákon nezavádí vytvoření nezávislé inspekce, tedy orgánu, který vyšetřuje trestnou činnost policistů, i když to je součástí programového prohlášení vlády. Stanovuje sice, že ředitele již nejmenuje ministr vnitra (MV), ale vláda na návrh ministra. Jinak se ale postavení inspekce příliš nemění, zůstává i nadále součástí MV.

Nevládní organizace tvrdí, že by orgán, který vyšetřuje trestnou činnost policistů, měl být na vnitru zcela nezávislý a měl by být podřízen například Úřadu vlády.

Navíc inspekci tvoří výhradně policisté. „Měla by do sebe, tak jako v zahraničí, absorbovat i civilní prvek, například bývalé investigativní žurnalisty, absolventy právnických fakult a podobně,“ řekl Kopal. Myslí si také, že by měla řešit nejen trestní oznámení na policisty, ale i stížnosti občanů. „Teď si je netransparentně přehazuje inspekce s odborem vnitřní kontroly policie a věci se pak se velmi často zametou pod koberec,“ konstatoval.

Předvedení kdykoliv

Dalším sporným momentem zákona je podle organizací shromažďování a nakládání s údaji o občanech. S rozvojem informačních technologií získává policie stále nové možnosti získávání nejrůznějších údajů.

Podle Filipa Pospíšila z organizace Iuridicium Remedium však v návrhu zákona chybí důkladnější kontrola, jak policie se získanými údaji bude nakládat. „Navíc by zákon umožnil, aby policie odposlouchávala pro tajnou službu a opačně. To povede k dalšímu oslabení kontroly odposlechů,“ řekl Právu Pospíšil.

Návrh zákona také podstatně rozšiřuje možnosti policie k omezení osobní svobody občana. Ale Evropská úmluva o lidských právech v článku 5 přesně říká, za jakých podmínek tak lze učinit a kdy nikoli. „Podle návrhu zákona by policie mohla člověka předvést na policii prakticky kdykoliv by se jí zachtělo. Mnoho ustanovení návrhu je tak v rozporu s úmluvou,“ vysvětlil Kopal.

Řekli k návrhu zákona:
František Bublan (ČSSD): Nový zákon o policii je potřeba. Ale tento je připravován překotně a změny budou velkým zásahem do chodu policie, což při jejím současném personálním stavu není dobré. Mám k němu dvě velké výhrady. Jednak nevzniká Generální inspekce pro všechny ozbrojené sbory (celníci, vězeňská služba), která by byla naprosto nezávislá na ministerstvu vnitra. A také se krajská ředitelství stávají samostatnými ekonomickými jednotkami, což bude znamenat, že policejní prezidium na ně nebude mít ekonomické páky. V některých oblastech také příliš zasahuje do práv občanů. Uvítal bych tedy k němu ještě širší diskusi.
Pavel Severa (KDU-ČSL): Nad zákonem bylo v koalici mnoho diskusí a jsem rád, že se nakonec narodil, protože policie bude moci fungovat podle moderního zákona. Určitě ale není stoprocentní a doufám, že se podaří doladit právě na půdě parlamentu. Je i na diskusi, jak moc zákon zasahuje do práv občanů, když máme na druhé straně požadavek na boj proti terorismu. Najít vhodný průnik mezi těmito dvěma stranami je složité.
Zdeněk Maršíček (KSČM): I když zákonu předcházela téměř roční diskuse, ministr Langer nebral připomínky poslanců téměř na vědomí. Nevím, kde se vezmou policisté na obsazení funkcí při rozšíření krajských ředitelství z 8 na 14. Také není jasné, jak budou fungovat útvary s celostátní působností. Postavení inspekce se příliš nezměnilo, někde se příliš omezují kompetence policie. Uvažujeme o tom, že zákon nepodpoříme.