Článek
Dvě stě zákonodárců odevzdalo 194 platných hlasovacích lístků, 6 neplatných. Havel byl v roce 1993 zvolen v prvním kole, po řadě zostuzujících útoků.
Tehdy kandidoval už potřetí. Poprvé byl zvolen ve veřejné volbě prezidentem ČSSR 29. prosince 1989 komunistickým Federálním shromážděním, podruhé po tajném hlasování 5. července 1990. Při třetím pokusu v lednu 1993 se proti němu postavili poslankyně a vědkyně Marie Stiborová z Levého bloku a šéf republikánů Sládek. Ona vynikala vzdělaností, on agresivitou.
| Výsledky hlasování v roce 1993 | |
|---|---|
| Václav Havel | 109 hlasů |
| Marie Stiborová | 49 hlasů |
| Miroslav Sládek | 14 hlasů |
Republikáni se předvedli
Poslanci předvídali útoky republikánů na Havla, a proto rozhodli, že kandidátům vystoupit nepovolí a určili maximální limit svých příspěvků na 15minut. Republikáni si své ale řekli. Třeba Jan Vik označil Havla za „panovníka v čepici s rolničkami, megalomana a zamindrákovaného umělce“. Další přidali, že spolupracoval s StB, byl v KSČ a jeho rodina za Protektorátu kolaborovala.
Tehdejší ministr vnitra Jan Ruml (ODS) vše okomentoval: „Když se mě lidé ptají, co se stalo se Státní bezpečností, kterou jsem z titulu své funkce postavil mimo federální ministerstvo vnitra a paralyzoval, nemohu po dnešním dni říct nic jiného, než, že její duch se usídlil ve straně pana Sládka. Václave Havle, sledujete-li tento přenos, omlouvám se vám.“
Tehdejší ministři poté na protest proti republikánů opustili spolu s většinou poslanců jednací sál. Po dvou hodinách projevy sládkovců zastavil anonym. Ohlásil, že je v sále semtex.
Sládek se pral
Zatímco Sládkovi muži hřímali, on se pustil do pěstního souboje na záchodě. Poslanec Křesťansko demokratické strany Jan Litomský to za potlesku kolegů popsal: „Ze všech těchto projevů čišela představa všemocnosti prezidentského úřadu a zázračné účinky, které nastanou, bude-li tento stolec obsazen jejich nadlidským kandidátem, který se mezi tím pral s novináři na záchodě.“
Sládkovo řádění se snažil na toaletě zastavit poslanec Tomáš Fejfar (ODS), skončilo to fyzickou potyčkou. Šéfa se zastal republikán Zdeněk Vlček: „Když řekl, že pan Sládek napadá někoho na záchodě, měl říci, že při vykonávání své přirozené potřeby byl focen nechutným fotografem, načež se přirozeně bránil. Poté ho napadl další člen ODS.“
Počátkem 90. let ve Sněmovně zasedali i politici, kteří prosazovali větší samostatnost Moravy a Slezska. Patřila k nim i Gerta Mazalová. Podle ní měl být nový prezident „demokratem a tedy i uznávat nejen jednu národnost, ale i ty ostatní, včetně národnosti moravské, ke které se přihlásilo okolo 1,5 miliónu obyvatel.“
| Jak vzpomínáte s odstupem na volbu prvního českého prezidenta? |
|---|
| Pavel Severa (KDU-ČSL) |
| Uvědomoval jsem si něco historického, podílel jsem se na aktu, o kterém jsem do té doby netušil, jak vlastně probíhá. Pro mne to bylo velké setkání s realitou po boku lidí jako Josef Lux, Václav Klaus, Jan Kalvoda. To byly osobnosti, ke kterým jsem tehdy vzhlížel. V té době byla daleko větší ochota a sounáležitost při hledání co největšího počtu dobrých řešení pro tuto zemi. Dnes se to omezuje na boj opozice vůči ostatním. |
| Jaroslav Palas (ČSSD, v roce 1993 Levý blok) |
| Tehdejší atmosféru doprovázelo politické dohadování, kupčení, přesvědčování různých názorových skupin. Projevy sládkových republikánů nebyly ani kulturní ani kultivované a celou volbu znevažovaly. Poučením pro dnešek je, že by volba hlavy státu měla proběhnout především důstojně a také rychle. |
| Hana Marvanová (v roce 1993 ODS) |
| Ještě to byla velmi přesvědčivá volba.Václav Havel měl takovou přirozenou autoritu a renomé, že vlastně neměl relevantního protikandidáta. Bylo naprosto samozřejmé, že zvolíme jeho. Ve srovnání s pozdějšími s debatami o prezidentské volbě to bylo přesvědčivé, jednoznačné a idylické přes excesy republikánů. Nyní má prezidentská volba čím dál víc pachuť minimálně úvah o nějakém kupčení a zákulisních dohodách. Už aby byla přímá volba, ta by mohla být důstojnější. |
Zlobili také novináři
Situaci vyostřili v lednu 1993 také novináři. Předsedovi Sněmovny Milanu Uhdemu (ODS) se je nedařilo dostat ze sálu. „Apeluji na pracovníky sdělovacích prostředků, aby laskavě vyklidili prostor, který nutně potřebujeme pro práci. Poslanci nevidí na předsednickou tribunu, z předsednické tribuny není přehled po sále. Nebudeme moci pracovat, pokud nebude zjednána náprava,“ snažil se marně Uhde.
Poslanec Stanislav Kozák (LSU) proto navrhnul, aby zasáhla ochranka. Novináři pak částečně prostor uvolnili