Exekutoři by tak museli od roku 2009 o přítomnost policistů při své nepopulární práci žádat jako jiní občané v ohrožení. A policisté by mohli zvažovat, zda je jejich přítomnost u zabavování majetku v domě dlužníka nutná. Dosud jim tuto pomoc poskytnout musí.


Jsou to jen soukromníci?

„Není důvodu, proč by podnikající soukromá osoba exekutor (byť jsou jeho úkony z hlediska formálního považovány za úkony státu) měla mít při žádosti o asistenci policie přímo ze zákona výlučné postavení oproti jiným soukromým podnikajícím osobám, zejména když si může ve většině případů osobní bezpečnost zajistit na vlastní náklady,“ tvrdí nyní vnitro.

Exekutorům se ale takový přístup nelíbí. Mluvčí jejich komory Pavel Kočiš tvrdí, že o asistenci policie většina z nich žádá až v případě, že jsou nějak při exekuci napadeni a ochranu dopředu žádají jen v případech, kdy je o dlužníkovi známo, že má zbraň.

Rozhodně ale odmítají princip, že by si měli zajišťovat ochranu nějakým způsobem sami. A brání se, že nejsou „nějací soukromníci, kteří provádějí běžnou podnikatelskou činnost“. Zdůrazňují, že jejich činnost „se považuje za činnost soudu a exekutor je oprávněn ke všem úkonům vykonávacího soudu. Soudní exekutor je tak stejným orgánem veřejné moci jako soudy, samospráva či státní správa.“

Exekutoři: Jde nám i o život

Komora se zlobí. Pokud by vnitro trvalo na tom, aby si exekutor zjednal pořádek, „pak ad absurdum, použito na všechny – nošení zbraně schopné – osoby, by mělo toto ustanovení vést k rozpuštění policie a vytvoření domobran, lidových milicí či národních gard“.

Ve stanovisku Právu exekutoři tvrdí, že kdyby si zjednali ochranu u bezpečnostních agentur, dostal by se výkon soudního rozhodnutí na úroveň vymahačských agentur.

Zajištění ostrahy jinak než policií by prý také exekuci prodražilo.