V minulých dnech se někteří politici v Evropě rozparádili tak, že i expremiér Miloš Zeman se svými bonmoty by si vedle nich připadal jako anglická guvernantka. Jeho proslulé výroky o politických ojetinách (US-DEU) a Rumlově "smrdění v politice" blednou před varováním německého poslance Evropského parlamentu Martina Schulze, že Berlusconi by Itálii mohl dovést k fašismu. Stejně jako před nabídkou italského premiéra dotyčnému poslanci, aby hrál ve filmu kápa v německém koncentráku. Hvězdou antidiplomacie se ovšem stal nyní už bývalý šéf italské turistiky Stefano Stefani, když charakterizoval německé turisty jako živočichy, kteří poté, co zhltnou pivo a smažené brambory, pořádají "soutěže v říhání." Už předtím výrokem o arogantních sebevědomých blonďácích s hypernacionalistickou pýchou přiměl německého kancléře zrušit dovolenou v Itálii. Tak proti tomu je slavný Zemanův bonmot o slovenském pivě coby čistidlu na zubní protézy pouhý čajíček.

Ze stejného soudku jsou výhrůžky prezidenta Putina o topení Čečenců v hajzlu. A taky nedávný pokus prezidenta Chiraka "vytahat za uši" politiky zemí, protivících se francouzské zahraniční politice vůči USA, snad jako vzpomínka na de Gaullovo (chtěné) faux pas, když ten kdysi v Kanadě zakončil svůj projev výkřikem: Ať žije svobodný Québec! Je však otázkou, oč jsou takové neomalenosti horší než diplomaticky uhlazené vykrucování Bushe a Blaira v těchto dnech, kdy se ukazuje, že informace o iráckých zbraních hromadného ničení plavaly mírně řečeno na vodě.

Zkušení političtí harcovníci se natolik často dopouštějí prohřešků proti dobrým mravům, že mě jímá podezření, zda spíše než o úlet nejde leckdy o záměr. Každý skandál zakrátko vyvane a prostořečení mocných může časem získat podobu chlapácké rozhodnosti. Tak chce možná Chirac vypadat před svými Francouzi, Putin před svými Rusy, Berslusconi i Stefani před italskými voliči, a koneckonců i po Zemanových výrocích na adresu sudetských Němců se může mnoha lidem zase někdy stýskat.