Problémy s páteří v Liberci nově diagnostikují pomocí dvojitého rentgenu a kamery

„A celej se votočit můžeš?“ Slavná hláška z filmu Vesničko má středisková, kterou se doktor Skružný v podání Rudolfa Hrušínského snaží přesvědčit hostinského Rambouska, že zablokování krční páteře není závažný problém, zazněla sice v kulisách vesnické ordinace. S přimhouřením oka (a možná s trochou nadsázky) by se na ní však dalo dokumentovat, jak moc se za posledních 40 let změnila diagnostika u onemocnění páteře.

Na nový způsob teď najíždí Krajská nemocnice v Liberci. Nakoupila moderní technologie za 35 milionů korun, které pomáhají a s diagnózami i plánováním operací.

Nejdražší položkou bylo speciální rentgenové zařízení EOS Imaging Edge, které při velmi nízké dávce záření snímá ze dvou pohledů úplně celé tělo stojícího pacienta (rozdíl oproti CT přístroji, který snímkuje ležící pacienty), a to i dvoumetrového člověka.

„Pacient si stoupne na podložku, může použít opěrátko, o které se zapře, a dvě bedýnky okolo něj, takzvané rentgenky, se vertikálně posouvají nahoru a dolů a umožňují nám tak udělat až dvě projekce současně, předozadní i boční,“ popisuje docent Lukáš Čapek, vedoucí laboratoře biomechaniky v liberecké nemocnici.

„Jednoznačná výhoda je rychlost získání takového zobrazení, pak také zatížení, protože pacient je ve vertikální poloze, a velmi nízká dávka záření, pětkrát až osmkrát menší než u běžného rentgenu,“ dodává Čapek.

Na dosavadních rentgenech, které v nemocnici používají, mohli radiodiagnostici na maximálně pěti snímcích zachytit nejvýše 175 centimetrů těla člověka. „Teď máme možnost osnímkovat pro celotělové zobrazení i dvoumetrového člověka od hlavy až ke kotníkům,“ ukazuje Ladislav Endrych, přednosta centra zobrazovacích metod v KNL.

Software k rentgenu navíc umí z předozadního a bočního snímku sestavit 3D rekonstrukci, podle které pak mohou lékaři třeba i naplánovat operační řešení.

Na speciální screening budou posíláni především pacienti s degenerativními poruchami páteře, s vadným držením těla, rozdílnou délkou končetin nebo s odchylkami a onemocněním v kloubech. Pokud u nich speciální rentgen něco odhalí, mohou být pacienti posláni na další novou diagnostiku - analýzu pohybu za pomoci kamer.

„Je to nástroj pro kvantitativní hodnocení poruch chůze nebo jakéhokoli pohybu pacienta. Spočívá v tom, že na pacienta nalepíme markery, které pak sestaví virtuální model pacienta. Ten se pak před dvanácti kamerami prochází, mimo jiné po deskách, které snímají reakční sílu, a s čidly, jež zachycují svalovou aktivitu. A my jsme schopní kvantifikovat rozsah pohybu v jednotlivých kloubech,“ popsal Lukáš Čapek.

Podle něj jde o velký posun v diagnostice, protože dosud to funguje tak, že chůzi pacienta lékař vyšetřuje a diagnostikuje jen na základě svých zkušeností, tedy podle toho, co vidí, možná s pomocí nějakého rentgenového snímku. Při analýze pohybu se už ale vychází z velkého množství dat shrnutých ve virtuálních modelech a grafech, které se lékaři musejí naučit číst.

„Ty grafy nám říkají, jak moc je pacient v rozsahu pohybu vzdálen nebo blízko normě pohybu. Získáme také virtuální model a všechna data jdou k ortopedům nebo spondylochirurgům a následně jdeme graf od grafu a diagnostikujeme rozsah pohybu, který je špatně a který dobře,“ popisuje Lukáš Čapek.

Kromě klasických pacientů s konkrétními poruchami plánuje nemocnice využívat analýzu pohybu u sportovní medicíny. V rámci pilotního projektu už proto spolupracuje s hokejisty z A-týmu HC Bílí tygři. Z analýzy pohybu chce ale nemocnice získávat i data pro tvorbu individuálních kompenzačních pomůcek (to chce KNL zavést od příštího roku) a hlavně by ráda data využívala pro plánování operačních zákroků.