Článek
Po řadě vyšetření se zkušený praktik zeptal, zda se něco nezměnilo v okolí jejího bydliště. Pacientka si uvědomila, že předloni zprovoznili nedaleko jejich domu městský okruh s čilým provozem.
Hluk fyzické kondici rozhodně neprospívá
Výše popsaný příběh není nikterak výjimečný. Evropská agentura životního prostředí uvádí, že na našem kontinentě předčasně každoročně zemře v důsledku nadměrného hluku na 10 000 osob.
Během dne hluk znepříjemňuje život každému třetímu Evropanovi a jeden z pěti obyvatel našeho kontinentu se v jeho důsledku pořádně nevyspí. Na rozdíl od koncentrací některých látek v prostředí hladina hluku v Evropské unii neklesá. Ani prognózy odborníků ze Světové zdravotnické organizace (WHO) nás příliš nepotěší – až na výjimky se popsaná skutečnost v Evropě v blízké budoucnosti výrazněji nezlepší.
Přitom o nežádoucím dopadu nadměrného hluku na fyzickou kondici obyvatelstva shromáždili lékaři i odborníci na životní prostředí přehršli důkazů. Uvádí se, že pokud hluk v noci překročí jen 55 decibelů, což odpovídá poměrům v tiché kanceláři, dojde u postižených osob ke zvýšení krevního tlaku. Nárůst intenzity hluku z 55 na 60 decibelů prodlužuje dobu usínání ze 14 na 22 minut.
Co je ale závažnější, příliš intenzivní hlučnost má na svědomí dlouhodobou nespavost, zhoršení sluchu nebo poruchy činnosti svalů a srdce včetně zvýšeného nebezpečí infarktu myokardu a mozkové mrtvice. Dánští lékaři nedávno publikovali výsledky rozsáhlého šetření podporující názor, že nadměrný lomoz urychluje u jemu vystavených osob vznik jedné z nejrozšířenějších civilizačních chorob současnosti – cukrovky.
Vyvolá hluk v prostředí deprese a úzkost?
Zatímco negativní vliv nadměrného hluku na tělesné zdraví opakovaně potvrdila celá řada studií, o jeho vlivu na duševní kondici člověka toho víme nesrovnatelně méně.
Vyplnit mezeru v našich znalostech se pokusil početný kolektiv vědců, vedený Manfredem E. Beutelem z Univerzity Johanna Gutenberga v německé Mohuči.
Badatelé analyzovali dotazníky vyplněné v letech 2007 až 2012 14 635 obyvateli Mohuče ve věku 35–74 let. Respondenti měli ve stupnici od jedné do pěti uvést, do jaké míry u nich vyvolá lomoz pocit rozmrzelosti, popudlivosti či úzkosti.
Největší újmu na duševním zdraví měla na svědomí letecká doprava, na niž si stěžovalo šest dotazovaných z deseti.
Jak chápat výstupy zmiňovaného výzkumu? Jen pětina dotázaných zastávala názor, že na ně příliš intenzivní hlučnost prostředí vůbec nepůsobí.
Naopak skoro 30 % zpovídaných se domnívá, že hluk u nich vede k silné, nebo dokonce mimořádně silné rozmrzelosti.
Největší újmu na duševním zdraví u zkoumaného vzorku měla na svědomí letecká doprava, na niž si stěžovalo šest dotazovaných z deseti. Ostatně, podíváme-li se na mapu, zjistíme, že Mohuč leží přímo na trase četných spojů směřujících do Frankfurtu nad Mohanem, na jedno z nejrušnějších letišť na světě.
Naopak nejméně duševní pohodu dotazovaných ovlivňoval hluk způsobený železnicí.
Také další zjištění německých vědců se zdá být přesvědčivé. Ve skupině, na kterou podle vlastního hodnocení hluk neměl vliv, u 4,5 % respondentů lékaři skutečně zaznamenali deprese, kdežto mezi těmi, na něž měl hluk mimořádně silný dopad, to byla již desetina.
Co může odhalit další výzkum
„Musíme ale připomenout, že jsme nehodnotili skutečnou hladinu hluku, ale reakci jednotlivců na ni,“ připomíná Eva Kleinová, která rovněž přispěla k vypracování závažné studie.
Současně je zřejmé, že lidé, kteří již před výzkumem trpěli depresemi nebo úzkostmi, mohou být na hluk citlivější a vůči němu vnímavější.
„Přesto je vazba mezi podrážděností a poruchami duševního zdraví v našem výzkumu velmi silná,“ uzavírá Beutel. Jeho tým stejný vzorek obyvatel Mohuče nadále bedlivě sleduje, aby podrobněji objasnil, jak mrzutost konkrétně vede ke stresu, jenž může vyústit do depresí a dlouhodobé úzkosti.