Jak se mění chování, když nás ovládá úzkost

Klasickými příznaky úzkosti jsou neklid, únava, svalové napětí nebo podráždění. Někdy se může objevit i výraznější pocení, žaludeční nevolnost, bolesti hlavy nebo nervozita. Právě poslední zmiňovaná se ale může začít někdy projevovat i nepatrnými podivnostmi, kterých si ani nemusíte být vědomi. Dokud vás na ně někdo neupozorní.

Psycholožka Julie Smithová v rámci uvedeného chování sestavila přehled nejčastějších „podivností“, které člověka provázejí, když je ve stresu, úzkých či je nervózní. Aniž by si to často uvědomoval.

Pohrávání si s vlasy je zajímavá činnost, kterou dělají především ženy poměrně často. Lze si je natáčet na prsty, „pročesávat je“, vonět k nim po umytí. Někdy se tak děje, i když jsme něčím ohromeni nebo nám mysl pracuje na plné obrátky.

Většinou nejde o nic zásadního, pokud se ale obyčejné pohrávání s vlasy přemění v jejich vytrhávání v rámci stresových situací, může to značit vážnější stav, tzv. trichotilománii.

Úzkost může ve vážnějších případech způsobit, že budete navštěvovat toaletu častěji, než jste zvyklí. Především je to viditelné u lidí, kteří jsou těsně před nějakou důležitou zkouškou, prezentací, pohovorem apod.

Chystáte se napsat důležitý mail nebo dopis a nejste si stále jisti jeho správností? Pak možná i vy v rámci stresu své řádky mnohokrát přepíšete či upravíte. Jádrem tohoto úzkostného zvyku může být skrytý perfekcionismus.

Máte strach, že jste nechali zapnutý sporák, žehličku, pračku, a tak se klidně vrátíte domů, abyste to zkontrolovali, jen „pro jistotu“? „Takové chování může pramenit z nepříjemné dřívější události či skrytého strachu,“ tvrdí Smithová pro Yourtango.

Znovu si v hlavě přehrávat výměnu názorů s členem rodiny, přítelem nebo kolegou je další způsob, jak se projevuje zvýšená úzkost. Nemůžete to vrátit, ale přesto musíte mít kontrolu nad tím, že jste řekli vše potřebné, a jít vpřed.

Bojíte se přijít kamkoli pozdě a tak raději vyrazíte mnohem dříve, než je potřeba, jen abyste to stihli včas? Takové chování může podle psycholožky pramenit z nutkání ovládat neovladatelné, jako je doprava nebo počasí. A to vše z obavy, že někam doslova „vlítnete“ na poslední chvíli nebo někoho ztrapníte svým pozdním příchodem.

Tento zlozvyk vyrovnávání se s neklidem zažil alespoň jednou snad každý.

Na první pohled se to může zdát jako maličkost, pokud si ale nenajdete jiný způsob, jak zaměstnat ruce a mysl, může to vést i ke zdravotním problémům.

I když to někomu může přijít roztomilé, někteří muži to dokonce u žen považují i za jistou techniku flirtování, okusování rtu je většinou jen další způsob chování, které poskytuje dočasnou úlevu od obtížných emocí.

Ráno se probudíte, zamáčknete budík, schováte se pod peřinu a nechce se vám vstávat.

„Zůstat schovaný pod peřinou v bezpečí postele je nejvyšší formou úzkostného vyhýbání se povinnostem,“ popisuje psycholožka.

Další věc, kterou může úzkost vyvolat, je až přehnané sledování čehokoliv na sociálních sítích ve snaze najít něco uspokojujícího. Výsledkem ale spíše bývá jen větší nervozita, úzkost a stres z přemíry negativních zpráv.