Článek
Za vznikem Alzheimerovy choroby nejspíše stojí vysoký věk (po 65. roce se začnou u každého dvacátého člověka poškozovat mozkové buňky, po 85. roce u každého druhého), dědičnost, pohlaví (ženy jsou ohroženější než muži), úbytek acetylcholinu (látky potřebné pro vedení nervových vzruchů) a časté mozkové otřesy.
Nemoc lze rozdělit do tří vývojových fází
Přechod mezi jednotlivými stadii může trvat i několik let.
- Lehká demence se někdy mylně zaměňuje s běžnými projevy stáří. V tomto stadiu se zhoršuje obrazová představivost, schopnost logického úsudku a dochází též k poruchám prostorové i časové orientace.
- Střední forma demence může trvat až deset let. Nemocný již trpí závažnějšími výpadky paměti, nedovede pojmenovat běžné věci, což mu znemožňuje vykonávat každodenní činnosti, např. dodržování hygieny, oblékání, úklid. Nemoc komplikují také deliria, občasné halucinace a poruchy vědomí.
- Posledním stadiem je těžká demence, kdy dochází k velkému narušení osobnosti nejen po psychické stránce, ale dostavují se i fyzické problémy. Jedná se například o poruchy chůze, inkontinenci, narušení řeči, poruchy příjmu potravy. Postižený bývá zcela závislý na pomoci druhých. V této fázi již nemocný nepoznává svou rodinu a přátele. Typickým projevem je také „návrat do mládí“, kdy pacient žije v minulosti a na zážitky z doby, kdy mu bylo 20, si vzpomene hravě, zatímco na to, co dělal před 20 minutami, již jen s velkými obtížemi nebo vůbec.
Trvání a průběh této nemoci jsou různé. Zřídka trvá i déle než deset let. Zpravidla platí, že čím mladší je pacient v době onemocnění chorobou, tím je její postup rychlejší.
Jaké mají dnes nemocní lidé možnosti
Dříve také bylo zcela běžné, že se o rodiče staraly děti. Zvlášť na vesnicích byly naprostou samozřejmostí tzv. vejminky, kde v domácím prostředí dožívali staří rodiče. Dnes je ale doba mnohem složitější. Děti takto nemocných lidí často tráví většinu dne v práci a nemají čas se ani zcela zdravým rodičům plně věnovat. Bohužel nejde ani to, že by se děti vzdaly zaměstnání na úkor péče o své rodiče, neboť finanční příspěvky na péči nebo podpora od státu neumožňují, aby jeden člen rodiny mohl zůstat doma a pečoval o nemocného.
V pokročilém stadiu nemoci je navíc péče o nemocného natolik náročná, že v mnoha případech z fyzické a psychické zátěže onemocní i sám pečující.
To potvrzuje i Jaroslava Jůzová, ředitelka sítě Alzheimercenter. „Rodiny takto nemocných lidí dělají nejčastěji chybu v tom, že se snaží veškerou péči zvládnout samy. Je to pro ně ale tak náročné, že se po čase z toho hroutí a u někoho dochází i k trvalému narušení rodinných vztahů či rozvodům. Navíc i časem kvalita jejich péče klesá, protože klesá i množství energie pečovatelů a jejich 'nadšení pro věc' – zkrátka jim tzv. dojdou baterky.“
Mnohem rozumnější je tedy vyhledat specializovaná centra s komplexní ošetřovatelskou péčí a moderními terapeutickými postupy pro takto nemocné lidi. Mezi nejúspěšnější formy léčby patří kromě nejrůznějších léků i canisterapie (terapie za pomoci zvířat), muzikoterapie (stimulace hudbou, navození vzpomínek), realitní orientace (schopnost orientovat se v realitě – datum, čas, místo, procvičení krátkodobé paměti), reminiscenční metoda (pomocí osobních předmětů klienta probíhá jeho rozpomínání na minulost) a videotrénink interakcí – VTI (videozáznam odhalí i drobné detaily, umožní lepší přístup k pacientovi).
„Zhoršení stavu pacienta s Alzheimerovou chorobou už umíme zpomalit díky přesné diagnostice, včasnému nasazení léků a kvalitní ošetřovatelské péči. Je ale nutné s ní začít včas. V rané fázi lze výrazně eliminovat rychlost nástupu nemoci, i když ji zatím neumíme zvrátit či vyléčit,“ upozorňuje MUDr. Slavomír Pietrucha.
| Prevence, která může onemocnění oddálit |
|---|
| dostatečný přísun čerstvého ovoce a zeleniny, vlákniny a rybího masa, tedy potravin, které obsahují látky klíčové pro správnou funkci mozku |
| vyvarovat se alkoholu a tabáku, jejichž konzumace ničí mozkové synapse |
| minimalizovat příjem živočišných tuků a cukru |
| samozřejmostí by měl být pravidelný pohyb např. procházky na čerstvém vzduchu |
| neustálé procvičování mozku například křížovkami a kvízy |
| pozitivně funguje i poslech hudby |
Deset varovných signálů
:: Ztráty paměti – zpočátku krátkodobé, v pozdějších stádiích i dlouhodobé
:: Problémy při vykonávání běžných denních činností
:: Poruchy řeči a plynulého vyjadřování
:: Poruchy orientace v čase a prostoru
:: Zhoršující se úsudek a problémy s rozhodováním i v běžných činnostech
:: Neschopnost abstraktního myšlení
:: Problémy při oblékání, přemisťování věcí
:: Změny osobnosti, nálady a chování
:: Ztráta zájmu o zaměstnání a následně také neschopnost jej vykonávat
:: Ztráta iniciativy