Článek
Člověk není zdaleka otrokem svých hormonů. Ale některé typicky mužské a ženské vlastnosti můžeme často svést na těch několik miligramů tajuplné látky vylučované varlaty nebo vaječníky. Ženské hormony jsou prý původcem zvýšené empatie. To je schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby. Ženy se více dojímají cizím utrpením, daleko častěji se u nich vyskytuje reflexní pláč.
Ženy jsou také depresivnější a daleko častěji se pokoušejí o sebevraždu. Zajímavé je, že počet úspěšně dokonaných sebevražd je naopak vyšší u mužů.
Větší citovost a empatie bude možná také příčinou toho, proč jsou ženy výborné advokátky, obhájkyně a státní zástupkyně, ale často mizerné soudkyně. Soucit nebo nenávist nepochybně sluší obžalobě i obhajobě, pro nestranné rozhodnutí je však soudní stolici na obtíž. A to často celá situace ještě závisí na momentální fázi menstruačního cyklu.
Mužský pohlavní hormon testosteron je příčinou zvýšené agresivity.
Téměř všech druhů obratlovců jsou samci agresivnější než samice. Kastrace v mládí z nich učiní mírná a neagresivní zvířata. Kastrace v dospělosti jejich agresivitu trochu sníží. U člověka jsou chlapci rozhodně agresivnější než děvčata. Potvrdí to zkušení pedagogové a skoro každý rodič. U dospívajících chlapců to zřejmě souvisí i s daleko větší soutěživostí. Výmluvnou ilustrací vyšší agresivity mužů je počet násilných trestných činů. Jejich pachatelé bývají v 95 % muži.
Pouštím se teď tak trochu na tenký led konstatováním, že s testosteronem a agresí souvisí také postavení jedince ve společnosti. Sociální nadřazenost samců je důležitá pro stabilitu systému zvířat a asi nebudu daleko od pravdy, když tuto skutečnost přenesu také na lidskou společnost. Vědci dokonce pokusně ověřili, že podání mužského pohlavního hormonu zlepší postavení jedince v sociální hierarchii. Platí to samozřejmě pro obě pohlaví.
V této souvislosti mě napadla jedna spekulace: nejsou ženy, které si stěžují na zvýšené tělesné ochlupení, nakonec lepšími šéfkami, generálními ředitelkami a ministryněmi?