Randící výzvy podle věku

„Když se nad tím zamyslíte, je téměř až vesmírný zázrak, že dva lidé skončí spolu v kvalitním vztahu. Vezmeme-li v úvahu všechny rozdíly dané výchovou, hodnotami a zájmy, tak se kolikrát zdá, že je vše proti nim. A přesto se to často povede,“ nabádá k zamyšlení vztahová odbornice a koučka Amy Schoenová.

I když hned dodává, že stále klesající čísla poukazující na vstup do manželství tomu spíše nenapovídají. Co má na tento pokles vliv? Je věk tím zásadním a mění se podle něj i randící výzvy?

Mladí mají řadu výhod – jsou zdraví, nic je netrápí, jsou otevření světu i rozdílům v něm, mohou vše objevovat. Jsou ale rovněž velmi nezkušení, což jim ne tak ani seznamování jako takové, ale spíše následné randění poněkud znesnadňuje.

Je ironií, že více než 50 % dospělých ve věku 18–29 let stále žije doma alespoň s jedním rodičem. Což navazování dlouhodobějších vztahů také neprospívá.

Ale jak dodává Schoenová na svém blogu, není se čemu divit. Mají mnohdy omezené finance, teprve hledají práci, do toho jako všichni ostatní bojují s covidem. A navíc – často se soustředí na jedno – na své já. Kam chci jet? Co chci dělat? Co budu dělat o víkendu?

Oproti ostatním ale mají výhodu, že doslova vyrostli na technologiích, takže jim případná omezení život nijak nekomplikují. Mají přece seznamovací aplikace, které jsou pro ně zcela běžné.

Rozdíl mezi muži a ženami je pak v tom, že ženy si už i v tomto věku uvědomují své biologické hodiny a tak nějak s nimi alespoň podvědomě „počítají“. Muži naopak stále řeší onu stránku „já“ a děti a rodina jsou pro ně vzdálenou budoucností.

Ironií randění ve třiceti je, že jste stále mladí a máte většinu života ještě před sebou. A přesto, pokud ještě nejste ve vztahu, už nyní můžete pozorovat, že se počet potenciálních kandidátů dost zmenšuje. Mnoho kamarádů už je navíc možná zadaných, což ke klidu nepřispívá.

Navíc se kolem třicítky často lidé snaží více prosadit v práci, což plánování vztahu rovněž nepřeje. A také, kolem třiceti už má každý člověk alespoň nějakou vztahovou zkušenost z dřívějška. Delší či kratší, to je jedno, všechny mají mnoho společného – ztrátu iluzí z mládí.

Jak dodává Schoenová, zajímavé v tomto věku u žen je, že jak stárnou (a mají už z dřívějška děti), jejich touha po dalších pomalu klesá. U mužů je tomu ale naopak. Ano, i pánové zažívají tzv. dětskou horečku.

Pro všechny jedince, kteří v tomto období touží po manželství a rodině, je to čas, kdy mají být upřímní v tom, co chtějí, a podle toho se rozhodovat.

Problémy s randěním po čtyřicítce a dál lze podle odbornice shrnout několika slovy – všechno je složitější. Na jedné straně střední věk obvykle doprovází větší sebeuvědomění, zralost a moudrost. Což může být pro lidi, kteří byli dlouhé roky „svázáni“ výchovou dětí, dost osvobozující.

Pokud se ale po čtyřicítce ocitnete znovu na „seznamce“, je to nejspíš proto, že za sebou máte rozvod, rozchod či ovdovění, a to rozhodně nejsou příjemné situace v životě, kterým by se dalo rychle přizpůsobit.

Jenže málokdo chce i přes to všechno zůstat sám, a tak se řada lidí vrhá na seznamky, aniž by si dovolila nejprve truchlit nad situací, kvůli které jsou sami. Často nejsou vypořádáni s vlastní rolí v rozvodu či rozchodu, a tak se přímo nabízí, že svého nového partnera či partnerku dříve či později doslova vtáhnou do svých nevyřešených potíží.

Ožehavé je i téma sexu. Dlouho jste to nedělali, máte svoje návyky nebo už počínající potíže v této oblasti? I to je samo o sobě dost náročnou výzvou.

Samotnou kapitolou pak je možný věkový rozdíl. I ženy občas zabrousí mezi mladíčky, pravděpodobnější je to ale u mužů, kteří v tomto věku často hledají partnerky mezi mnohem mladšími ročníky. Svobodné ženy čtyřicátnice tak často bojují s dívkami ve věku svých dcer.

„A to už vůbec nezmiňuji fakt, že některé ženy po čtyřicítce mají ještě mladší děti, kvůli kterým více posuzují potenciálního nového partnera. Stejně jako otázky, kdy ho představit dětem, zda a kdy s ním strávit noc doma a podobně,“ nadnáší další z nesnadných úkolů odbornice.