Článek
Do manželství se nehrnou dvě skupiny lidí - ti, kteří již zkušenost s manželstvím mají, a ti, kteří mají majetek a jsou zpravidla nezávislí, tudíž se nechtějí vázat ani v manželství, uvedla pro Novinky psycholožka Alexandra Hrouzková z My Life Studia s tím, že tak to alespoň vidí u svých klientů.
„Ti rozvedení mají zpravidla čerstvé zkušenosti s protahujícím se rozvodem a nemají chuť to znovu zažít, věří, že pokud ještě najdou spřízněnou duši, nebudou k soužití potřebovat 'papír',” vysvětluje psycholožka.
Když si člověk není výběrem partnera jistý a stále pokukuje, zda by se nenašel někdo lepší, nevidí důvod vstupovat do manželství.
„Lidé z druhé skupiny – ti kteří mají majetek nebo nadprůměrný výdělek, jsou zvyklí si o svých financích a životních krocích a zájmech svobodně rozhodovat, a protože jsou zpravidla nezávislí, nechtějí se vázat ani v manželství. Když už by o svatbě uvažovali, tak s uzavřenou předmanželskou smlouvou, případně zúženým společným jměním manželů. S ženskou emancipací přibývá i takto smýšlejících žen, zejména ve velkých městech. Tyto ženy jsou pak ochotny mít děti i mimo manželství, svatba není podmínkou ani k otěhotnění, jako tomu bylo dříve,“ objasňuje Hrouzková.
Může být důvodem, proč neuzavírat sňatek, fakt, že je případně snazší se rozejít než podstupovat rozvod? „To je jedním z důvodů zejména u lidí, kteří již mají zkušenost s rozvodem, a dále také u těch, kteří to s partnerem nemyslí až tak vážně – to je ale logické – když si člověk není výběrem partnera jistý a stále pokukuje, zda by se nenašel někdo lepší, nevidí důvod vstupovat do manželství,“ říká k tomu psycholožka.
Ubylo výhod, které přináší manželství
Dříve se lidé brali nejen z lásky, ale také proto, že razítko v občance přinášelo výhodu například při získávání informací o svém nemocném partnerovi nebo při jednání na úřadech, či v dědickém řízení. „Neznám podrobně nový občanský zákoník, ale obecně platí, že úředních výhod, které manželství přináší, už není tolik, jsou to spíš drobnosti. Kdyby manželství bylo úředně tak moc výhodné, vstupovalo by do něj mnohem více lidí i z praktických důvodů – tak jako tomu bylo za minulého režimu (manželé třeba dostali byt apod.).“
Nyní už není důvodem ani společné příjmení s dětmi. Protože jak říká psycholožka: „Stejné příjmení mohou mít děti, i když se rodiče nevezmou – stačí prohlášení o otcovství na matrice. Podobně i výživné je ženě povinen platit úředně zaznamenaný otec dítěte, nemusí to být manžel.“
Když pomineme všechny praktické věci, které uzavření sňatku přináší, stále ještě u mnohých lidí převládá pocit, že svatba je potvrzením jejich láskyplného vztahu. „Ano, svatba je stále vnímaná jako zpečetění lásky, zejména těmi páry, kteří to spolu myslí opravdu vážně a nemají o vztahu pochybnosti. Tito partneři se nebojí závazků, protože věří, že jim to vyjde, případně si i majetky smluvně ošetří – neprožívají kolem předmanželské smlouvy zbytečné emoce. Těší se na svatbu, chtějí okolí ukázat, že patří k sobě. Stručně řečeno, svatba dnes je třešničkou na dortu pro partnery, kteří se mají opravdu rádi,“ uzavírá Alexandra Hrouzková.
