Článek
Nedávno zase tvrdil jeden autor v renomovaném odborném časopise, že je zbytečné hovořit o jakýchkoli poruchách ženské sexuality. Žena přece není závislá na erekci. Je k pohlavnímu styku uzpůsobena vlastně permanentně. Problémy neexistují.
Vědecké sexuologické výzkumy zase praví, že poruchou sexuálních funkcí trpí plných 43 procent žen, a že tedy nastal nejvyšší čas k vynalezení účinného léku.
Těžko tedy hledat pravdu. Zkuste se zeptat lidí u nás: "Jste spokojení se svým sexuálním životem?" Vsadím se, že procento záporných odpovědí bude nebezpečně vysoké. A což teprve odpovědi na otázku: "Pozorovali jste někdy ve svém sexuálním životě nějakou poruchu?" Ti celoživotně bezporuchoví budou v naprosté menšině.
Lék na zlepšení orgasmu není
Muži si budou nejčastěji stěžovat na poruchy erekce a předčasnou ejakulaci. Ženy pak na poruchy orgasmu. Hlavně však na obecný nezájem o sex vůbec. Hrůzně vypadající údaj o 43 procent sexuálně dysfunkčních žen se nám pak začne jevit docela realisticky.
Pokud jde o problémy mužů, v posledních letech se vynořilo hned několik účinných léků, které podporují erekci. Také hormony působí na mužskou sexualitu mnohem účinněji než na intimní život žen. A řadu celkem účinných preparátů máme dokonce i na předčasnou ejakulaci.
Někteří lidé se mylně domnívají, že to všechno jsou afrodisiaka: léky povzbuzující chuť k sexu. To je ovšem zásadní omyl. Žádný přípravek na zlepšení erekce takovýto povzbudivý účinek nemá. Muž, který takový lék užívá, to nedělá proto, že by mu chyběla chuť na sex, ale proto, že mu chybí tělesný předpoklad, jak tuto chuť uskutečnit: erekce.
Ženská sexualita je na hormonech a jiných léčivech do značné míry nezávislá. Nedostatek orgasmu a malá chuť k sexu bývají u žen způsobeny celým komplexem osobních, partnerských, rodinných a nejednou i sociálních příčin. Často je to také reakce na únavu a stres. Rozpletení tohoto klubka problémů představuje někdy příběh skutečně detektivní. Proto je asi ženská sexuologie jedním z nejzajímavějších medicínských oborů.
A aby to nebylo tak jednoduché, některé ženy tuto svou sexuální dysfunkci nijak úkorně nepociťují. Se svou frigiditou a anorgasmií žijí v dokonalé shodě. Někdy je v partnerské komunikaci dokonce uplatňují jako zbraň. To však zdaleka neznamená, že bychom se měli v léčbě ženských sexuálních poruch spoléhat pouze na změnu partnerských vztahů a na psychoterapii.
Výzkum v oblasti léků pokračuje velmi rychle. Asi nikdy nebude vynalezen univerzální nápoj lásky, který by z pohlavně chladné ženy učinil vášnivou nymfomanku. Nebo který by nepřítomnost vyvrcholení nahradil mnohočetnými orgasmy.
