Jak se píší romány pro ženy: Recept na úspěch

Zajímavé je, že se román Padesát odstínů šedi E. L. Jamesové objevil na českých pultech bez větší reklamy. Měl však už takovou pověst ze zahraničí a šeptanda ze strany těch, kteří si ho už přečetli, zafungovala tak dokonale, že se stal okamžitě prodejním hitem.

A to i přesto, že v internetových debatách jsou slyšet hlasy čtenářek, které popuzuje jak příběh sám, tak styl, jakým je napsaný, přinejmenším stejně hlasitě, jako těch, které jsou neskonale nadšené. „Nevyzpytatelná jsou tajná zákoutí ženské duše. Ani pětačtyřicet let praxe v gynekologii a porodnictví mi je nedokázalo dostatečně odhalit,“ říká lékař a sexuolog Radim Uzel s tím, že Padesát odstínů šedi kombinuje pornografii a žánr, kterému se dřív říkalo román pro služky.

„Superbohatý hrdina bez jakékoliv vady na kráse je zakuklený deviant. Jeho chování sexuolog předem odhadne, ale pro ženy představuje lákavé překvapení, co ten milionářský zvrhlík ještě s tou nevinnou dívkou provede,“ poukazuje na to, že kromě fantazijního nadsamce dostaneme v pevné či brožované vazbě i chvíle vzrušujícího napětí.

Navíc s posunujícími se hranicemi toho, co je v ložnicích normální, autorka možná zachytila i vlnu přicházející módy. „Tak trochu se očekává, že i sem přijde jev, který se poměrně rozšířil ve Spojených státech, tedy to, čemu se říká nevanilkový sex (vanilkový sex - běžný sex, tak jak jsme ho zvyklí bez problémů akceptovat - pozn. red.),“ poukazuje sexkoučka Julie Gaia Poupětová na možnou změnu v privátních partnerských životech.

Módní vlny se poslední roky přelévají i byznysem s knihami a nakladatelství se neustále pokoušejí najít román, který udělá boháče nejen z autora. Těm, co dali šanci Harrymu Potterovi, upírské sáze Stmívání (jejíž hlavní postavy se mimochodem staly předobrazem milenecké dvojici z Padesáti odstínů šedi) nebo rozjímavému Jíst, meditovat, milovat, se to povedlo.

„Řekl bych, že žijeme v trochu hysterické době, kdy některé věci prostě musíme mít, vidět nebo přečíst,“ vysvětluje literární teoretik PhDr. Ladislav Nagy, Ph. D., s tím, že si kupujeme iPhony, chodíme na módní filmy a čteme knihy, které čte každý.

„Erotické romány mají opravdu dlouhou tradici a některé jsou dráždivější, provokativnější a lépe napsané než Padesát odstínů šedi. Před dvěma lety by nikdo neřekl, že zrovna kniha s tímto obsahem se bude velmi úspěšně prodávat a bezpočet jejích kopií bude ležet u pokladen v Tesku,“ dodává.

Aby byl výčet možných výhod, které z románu udělaly naprostý bestseller, úplný, je třeba ještě dodat, že chytří agenti pátrající po slibném příběhu věděli, kam sáhnout. Autorka totiž původně na fanouškovských internetových stránkách rozvíjela na erotické bázi lovestory dívky Belly a upíra Edwarda ze superúspěšné ságy Stmívání. U čtenářů se trefila, žánr fanfiction, kdy fanoušci postav dál pokračují v příbězích, je v zahraničí velmi populární. Svůj příběh přepracovala - odstranila nadpřirozeno, a přitom zachovala kouzlo milostného vztahu, který se značně liší od normálu. A první čtenáři už na svůj román čekali…

Snad by se tedy dalo shrnout, že u Padesáti odstínů šedi zafungovalo šťastné načasování, kdy se autorce podařilo zachytit módní vlnu touhy po jiných, vybočujících sexuálních vztazích, v kombinaci se skvělým marketingem, který zapracoval doslova globálně.

Na našem trhu to ovšem chodí poněkud jinak - tak trochu postaru. Úspěšným a oblíbeným autorem se u nás zatím málokdo stal přes noc, jak se to podařilo Britce E. L. Jamesové. Cestu ke čtenáři si v Česku autoři románů pro ženy budují roky. Jako v případě dnes již známé autorky Kláry Janečkové.

„Základem je dobrý příběh a poutavý děj,“ nastiňuje recept na čtenářsky úspěšnou knihu spisovatelka. Na svém kontě má osm titulů, ve kterých zavedla čtenáře do historických období i cizích zemí, ale i napínavou detektivku a autobiografickou knihu prostě nazvanou Únos. Nutno dodat, že čtyřiatřicetiletá drobounká blondýnka z Chvalčova u Bystřice pod Hostýnem boj o čtenáře, a především čtenářky, dlouhodobě vyhrává. „Neřekla bych, že píšu klasické ,lovestory‘, spíš dramata s dobrým koncem,“ vyjadřuje se Klára k tomu, že ji vydavatelé zařazují právě do kategorie romány pro ženy.

„V mých knihách je vždycky zrada a utrpení, bolest a hledání nové cesty. Stejně jako v životě je to o tom, že muž potká ženu, ale nesleduji osu - setkání, zamilovanost, svatba.“

Přenést čtenáře do děje chce hlavně pořádnou přípravu a znalosti. I když spisovatel zpracovává příběhy jiných lidí, sama cesta za knihou může být dobrodružstvím. „Právě jsem se vrátila z cesty po Turecku.“ Trávila tam čas s Češkou, která se provdala za Turka. „Její životní příběh je velmi silný a informace, které jsem získala, jsou k nezaplacení,“ nastiňuje autorka pozadí svého příštího románu. Její první kniha ale málem skončila v šuplíku.

Před jedenácti lety se Klára nesnažila svůj rukopis s názvem Ďábelská tvář někde nabízet. „Až jednou jsem se zmínila známému z Prahy, že jsem něco napsala.“ Klára od něj dostala kontakt na Hedu Bartíkovou. Zavedená redaktorka, novinářka a spisovatelka má na svém kontě například životopisnou knihu Jiřího Krampola, detektivku i hororové příběhy. Do čtení prvotiny začínající autorky se jí ze začátku moc nechtělo.

„Ani se jí nedivím, nakonec si ale paní spisovatelka historický román přečetla a řekla, že by se mohl vydat,“ usmívá se Klára. Tenkrát se třiadvacetileté studentce psychologie povedlo získat vydavatele během měsíce.

Od té doby vydává v průměru jednu knihu za rok, i když má občanské zaměstnání, stejně jako drtivá většina českých autorů. Od dokončení studií pracuje jako dětská psycholožka. K románům se dostává po večerech nebo o víkendech.

A kdo její knihy čte? „Na besedách potkávám náctileté i seniory. Chodí ženy ve věku třicet až šedesát let, ale i muži mezi dvaceti a třiceti. Napsala jsem jednu detektivku, která zajímá i muže, drama o únosu je pro ně taky lákavé. V knize Srdce v písku je zase hlavním hrdinou pilot,“ vysvětluje autorka, proč zajímá nejen čtenářky.

Na českých pultech se ročně objeví zhruba dvacet tisíc vydaných titulů. Kdekdo publikuje sám na své náklady - vydání a případnou distribuci vlastní knihy zaplatí sám autor. Jak se tedy stát spisovatelem, kterého chtějí nakladatelé vydávat a čtenáři kupovat? „Vybudovat si jméno je opravdu těžké. V naší zemi je spousta dobrých autorů. Ale to nestačí,“ kroutí hlavou Klára. K získání obliby u cílové skupiny je potřeba jistá dávka štěstí a být v ten pravý čas na pravém místě. „Být in dá hodně práce. Každému se to nepovede. Stejně jako většina autorů si vážím každého čtenáře, který si knihu koupí nebo zapůjčí, přijde na besedu nebo propagaci,“ uzavírá.

„Zvlášť poslední dobou hledají ženy publikace českých autorek a autorů, prostě proto, že témata i prostředí jsou jim bližší,“ vysvětluje Šárka Kadlečková z nakladatelství Euromedia, které patří k největším u nás a má pod sebou třeba značku Knižní klub nebo Ikar.

Proto firma s českými autory v poslední době více spolupracuje. „Získali jsme právě i Kláru Janečkovou, ta se velice dobře prodává.“ Faktem je, že by se po úspěchu Padesáti odstínů šedi mohlo zdát, že čtenářky zajímá jen lehká erotika, ale stejně tak po úspěchu ságy Stmívání začali odevšad na čtenářky vyskakovat upíři.

Jenže většina z nás ve skutečnosti řeší blízké vztahy, rodinu a vlastní identitu. „Ženy často hledají i něco, co je bližší jejich problémům. Dominují vztahy uvnitř rodiny nebo se objeví hrdinky, které hledají způsob, jakým se může obyčejná žena zařadit do společnosti.“ Jinak se čtou fantasy romány, někdy je zase hlavní hrdinka čarodějka, oboje píší spíš zahraniční autorky.

„Vyloženě v reakci na zoufalé dopisy čtenářek jsme reedovali Měděného jezdce od Paulliny Simonsové a dál pokračujeme ve vydávání její trilogie,“ dodává Šárka Kadlečková k tomu, jak jsou některé autorky historických románů oceňované. „Náročnější čtenářky zase oslovila kniha No a já. Francouzská autorka v ní píše o dívce s IQ sto šedesát.“ A i když Šárka Kadlečková vyjmenovala téměř jen samé autorky, nakonec podotkne, že i v tomto oboru se sem tam najde nějaký ten muž, který úspěšně pronikne do problematiky a napíše to, co čtenářkám opravdu sedne a v čem se alespoň částečně najdou.

„Jsem dobrý posluchač. Vlastně zaznamenávám příběhy, které mi vyprávěl někdo, s kým jsem se setkal,“ říká šestapadesátiletý Jaroslav Gering. „Navíc ženy zajímají vztahy uvnitř rodiny a vůbec rodinná problematika,“ dodává k tomu, proč i jeho na prodejních knižních portálech zařazují do sekce romány pro ženy.

První knihu napsal Jaroslav ještě jako horník. Pracoval sice v ostravských dolech, ale literatura ho vždy lákala. Byla určena dětem. „Napsal jsem příběh o přátelství bílých a romských dětí, jenže tenkrát to nikdo nechtěl vydávat.“

Rukopis tedy strčil do šuplíku a v psaní nepokračoval. Mezitím ale sám prožil příběh jak z románu pro ženy. „Ženu svého života jsem potkal, až když jsem byl poprvé rozvedený,“ usmívá se Jaroslav a dodává, že svoji současnou partnerku musel dost „lámat“, aby souhlasila se společným životem.

Nakonec se mu to povedlo, přestěhoval se do nedaleké Opavy a místo v dolech dělá v terciární sféře, tedy v oboru, který zajišťuje hladký chod provozu v budovách, jako jsou velká administrativní nebo nákupní centra.

Jeho první publikovaná kniha uviděla světlo světa v roce 2011, a i když nese název Swingers party, její hlavní hrdinkou je mladičká žena, která se nepříliš uváženě zamiluje a v průběhu času musí bojovat o dceru. Druhá autorova kniha vyšla o rok později. Ta zase pojednává o krizi manželů středního věku.

„Jeden čtenář se mě dokonce v internetové diskusi zeptal, jestli jsem gay, když tak dokážu psát o ženách a tak se do nich vžít.“ Nutno dodat, že Jaroslav Gering píše své knihy ve třetí osobě.

A co ještě doporučují marketingové poučky? Spisovatel má mít jasnou a výraznou image, což Lenka Teremová alias domina Lady Aradia určitě má, zvlášť když k výraznému líčení, latexovému oblečení a bičíku přidáte titul z psychologie a praxi v tomto oboru. Nicméně poučky nemusí vždycky platit doslova.

„Tak teď jste mě rozesmála,“ říká Lenka, když se zeptám, jestli se dá její životní styl, ve kterém se veřejně přiznává k sadomasochistické orientaci, považovat zároveň za úspěšnou marketingovou propagaci její tvorby. „Když nabídnu vydavateli knihu s BDSM (sexuální praktiky, kde základem je oddanost a poslušnost podřízeného partnera vůči tomu nadřazenému - pozn. red.) tematikou, většinou ji odmítne s tím, že ji má strach vydat. Takže si je vydávám sama,“ vysvětluje skvěle a sexy vypadající padesátnice.

Už v devadesátých letech vystoupila v nováckém pořadu Tabu, kde otevřeně promluvila o tom, co to vlastně znamená být dominou. „Chtěla jsem oslovit lidi se stejnou orientací, pracovala jsem tehdy v jednom BDSM magazínu a měla jsem pocit, že se lidé s menšinovou orientací často cítí osamoceni.“

Ještě před tím, než se vrátila ke svému dívčímu jménu Teremová, vydala coby vdaná paní Blažejová odbornou knihu Strach z lásky, sexu a samoty. Ta se zabývá mezilidskými vztahy, které se zdají být v pořádku, ale ve skutečnosti jim něco chybí.

Do sekce románů pro ženy je zasazena například její kniha z poslední doby Do tmy se neohlížej. I zde se řeší poměrně standardní situace, tedy rozpad manželství. Hlavní hrdinka přijde díky nepravdivému obvinění manžela o dceru.

Krizi nakonec řeší tak, že začne myslet sama na sebe - vrhne se do nejrůznějších sexuálních dobrodružství, což jí pomůže dostat se na nohy i nalézt cestu, jak znovuobnovit vztah s dětmi, o kterých si myslela, že už je ztratila. „Píšu knížky o lidské sexualitě, nejen o BDSM, protože mě to téma vždycky zajímalo. Zajímaly mě sexuální fantazie lidí a do jaké míry je lidé realizují.“

Lenka Teremová popisuje svoje knihy jako příběhy vycházející z reálného života. „Nedokážu psát vymyšlené příběhy. Snažím se studovat reálné postavy lidí, ty ale vystupují v mých románech pochopitelně pod změněnými jmény.“

V jejích knihách najdeme často i to, jak je muž právě dominantní ženou neodolatelně fascinován. Lenka Teremová má nepochybně svou čtenářskou základnu a vybudované jméno, nicméně se její knihy asi nestanou mainstreamovou záležitostí pro běžnou čtenářku.

Žena je podle slov vydavatelů aktivnější čtenářka a ráda stráví volné chvíle u knihy, kde je hlavní hrdinkou žena, se kterou se lze ztotožnit. A pokud se podíváte do jakéhokoliv knihkupectví, máme si opravdu z čeho vybírat.