Hlavní obsah

Deník zasloužilého otce: nech mě umřít

Novinky, Robert Fajman

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nech mě, Roberte, v klidu umřít, prosebným hlasem mě požádala naše 2,5letá dcera. Podobná moudra z ní teď padají denně. Za pár let se nám bude asi doma blyštit na polici zlatá soška Oscara. Slečna je totiž intonačně a vůbec výrazově tak působivá a přesvědčivá, že by ji jeden poslechl, ani by nevěděl jak.

Článek

Kde to, proboha, to dítě bere, nevšiml jsem si, že by se její vrstevníci tak exponovali v oblasti mluveného slova. Prý: dnes jsem se houpala, tati, vážně precizně.

Včera se mimo jiné chystala na let do Kanady. Je tam prý málo Alžbětek, trochu to tam asi svou přítomností ozdraví, navíc tamní Bětky jsou prý děsně prťavé, kdežto ona velká to bude znát. Jen si ale musí vyřídit tu tamtu "průkazku", páč bez ní to nepůjde. Fíha, začínám pojímat podezření, že naše dítě se někde tajně dovzdělává, možná ji řídí vysílačkou přímo zelení mužíčci, kteří mi chtějí dát sežrat, jak mě už to nepálí. Sám mám "průkazku" do Kanady a kamkoliv za hranice už půl roku propadlou, už jsem tam dlouho nebyl a předtím nikdy také ne.

Tati, víš, jsme chudí, nemůžeme si koupit Audi, truchlila tuhle. Sakra, to dítě má postřeh, chudí tedy, tak to zase néé, ale Audina v garáži ustájena není. Dokonce ani garáž není. Saprlot, nestačí manželka, ještě mě bude sekýrovat kvůli financím i holka, jau! Ta starší. Osmiměsíční Julie si zatím vystačí s drobečkovým obdobím, sune se pokojem a pinzetovým úchopem luxuje prstíky kdejaký drobek.

Na stranu druhou, ta starší ke mně chová vřelý vztah: Roberte Fajmane, ty seš můj nejlepší tatíček na celém světě. Nějak si momentálně zalíbila oslovovat mě jménem, což působí dost neobvykle, jeden by skoro řekl, že jsem nevlastní. Tatíííčku, táto, Roberte Fajmanéééé - v tomhle pořadí huláká z pokojíčku, když po mně lační. Tatíček se ptá, oral-li jsi, odtamtud to má. Připadám si trochu starosvětsky, když mě zove na veřejnosti tatíčkem, ale když se jí to líbí, piňďa...

Už je s ní švanda, pokud zrovna nepije rodičům intergalaktickou vzpurností krev. Pak je jeden natolik vyždímaný, že se přistihne, jak večer lačně zírá na VyVolené s vycukanou Terezou a je mu dobře.

Bude hůř, bude hůř, straší ti, co jsou o pár let zkušeností vpředu. Už tomu věřím... Jaké já byl dítě, mami? Chci být dítě a skákat po čerstvě povlečené posteli jako na trampolíně, nezastavit se celý den, cpát se čokoládou od babiček, zákazům navzdory, vysypat talíř s knedlem, zelem na koberec a pokydat se jogurtem. Je to větší prča než platit složenky!

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám