Ralph Fiennes: Nenudím se ani v této prapodivné době

Žije bohatým kulturním životem. Zná všechny malířské styly a jména ředitelů muzeí a velkých divadel na východě i na západě. Po tom, co režíroval film Bílá vrána (2018) o sovětském tanečníkovi, rozumí i baletu.

Ralph Fiennes, stále aktivní člen londýnského Národního divadla a Královské shakespearovské společnosti, protagonista desítek vynikajících filmů, nepřestal pracovat ani v době covidové.

V nově přestavěném londýnském Bridge Theatre se loni představil v monologu hry Beat the Devil, letos, věřme, ho uvidíme v roli archeologa v historickém anglickém dramatu Vykopávky, nebude chybět ani jako M v další bondovce Není čas zemřít, ani v dobrodružné krimi Kingsman: První mise.

„Jak je vidět, nenudím se ani v této prapodivné době. Každá role, kterou jsem hrál, byla odlišná. Monolog Beat the Devil (Ubít ďábla) pojednával o zkušenostech známého anglického dramatika Davida Harea s koronavirem a pandemií, je svým způsobem varováním pro umělce.

Hodně zajímavá byla pro mě postava archeologa-samouka ve Vykopávkách, při které jsem se poprvé dozvěděl o událostech kolem vykopávek raně středověkého pohřebiště Sutton Hoo v anglickém hrabství Suffolk, odkud sám pocházím.

Moc jsem si užil roli M nejspíš v poslední bondovce s vynikajícím Danielem Craigem a v Kingsmanovi jsem zase musel vyhrát závod s časem nad zločinci, kteří chtějí rozpoutat světovou válku. Pestřejší to tedy ani být nemohlo,“ dodává spokojeně.

Na výsluní herecké slávy se Ralph Fiennes dostal hned po třicítce ve filmech z druhé světové války. Jak jeho role sadistického velitele koncentračního tábora v Schindlerově seznamu (1993), tak titulní role v Anglickém pacientovi (1996) mu vynesly oscarové nominace.

Nejvyšší divadelní cenu Tony však dostal za naprosto odlišnou roli, za dánského prince v Shakespearově Hamletovi. Tyto, stejně jako desítky dalších postav, ukazují Fiennesův nesmírně široký herecký rejstřík. A jaké postavy má nejraději?

„S chutí hraju záhadné, tajemné postavy či sadisty, bezohledné ničemy stejně jako schizofreniky. Když není zbytí, dám i atypického romantického hrdinu.“

Od dětství Ralpha přitahovaly múzy. Umělecké nadání zdědil po matce Jini, malířce a spisovatelce, po otci Markovi, bývalém farmáři a fotografovi, vztah k přírodě. Byla to však umělecky založená matka, která měla na svých šest dospívajících dětí rozhodující vliv, a tak Ralph s bratrem Josephem jsou herci, sestra Martha režisérka, Sofia filmová producentka, jedině dvojče Joseph Magnus je hajný a nevlastní bratr Mick archeolog. Zajímavý je i jejich bratranec, známý britský badatel a spisovatel sir Ranulph Fiennes.

Ralph ale původně hercem být nechtěl. „Přitahovaly mě obrazy, umění vůbec, proto jsem se zapsal na výtvarnou akademii v Londýně. Nakonec mě ale divadlo zlákalo a vystudoval jsem herectví. Patřil jsem údajně k těm nejnadanějším studentům, a tak mě ve třiadvaceti angažovalo londýnské Národní divadlo,“ vzpomíná.

Rok nato se stal členem Královské Shakespearovy společnosti. Za zlomový okamžik své divadelní kariéry považuje rozhodnutí zahrát si v roce 1994 na zapadlém londýnském předměstí už zmíněného Hamleta.

„Vlastně to mohla být moje herecká sebevražda. Místo toho jsem se ale dostal na Broadway,“ dodává spokojeně.

Divadelní věhlas mu otevřel cestu k hvězdné kariéře nejprve v britském, evropském a později i v americkém filmu.

I když o role ani o přítelkyně nemá přitažlivý Angličan nouzi, je sám. „Nehodím se pro konvenční vztahy, jsem už téměř smířený s tím, že zůstanu sám,“ prozradil nedávno ve vzácném momentu otevřenosti.

„Frustruje ho mluvit o sobě. Miluje své role, na ženy se ale vázat nechce. Je to práce, se kterou je Ralph ženatý,“ tvrdí jeho přátelé.

Fiennesův osobní život byl podle nich vždycky komplikovaný. Svou první ženu, herečku Alex Kingstonovou, opustil po čtyřech letech kvůli o osmnáct let starší kolegyni Francesce Annisové, se kterou žil jedenáct let. „Přitahují ho hlavně starší úspěšné ženy, žádnou ale netouží mít napořád,“ říká jeho sestra Sophie.

Na otázku, proč je jediným Fiennesem, který dosud nemá žádné děti, Ralph odpovídá: „Jako nejstarší ze šesti sourozenců jsem se musel starat o těch pět mladších, takže jsem měl děti, když jsem byl sám dítě. Ještě dnes se mi ve vzpomínkách vybavuje chaos, panika a nejistota, kterou jsem tehdy prožíval.

Moji bohémští rodiče měli neustále problémy s financemi. Nedostávali jsme ani žádné dárky na Vánoce, stále jsme žili v obavách z toho, co budeme dělat, když dojde na nejhorší. A to už nikdy nechci zažít. Mám výborné přátele, kterým se mohu zcela otevřít a kteří mě za nic nesoudí, miluju své sourozence, se kterými jsem si velice blízký. To je moje rodina,“ tvrdí.

K narozeninám 22. prosince si dal už zmíněnou třetí bondovku Není čas umřít a přitom si vzpomněl na tu první – Skyfall.

„V ní jsem se vůbec poprvé za celou svou dlouhou kariéru sešel s Judi Denchovou. Bylo to neskutečné. Hrát s ní, stejně jako s Danielem Craigem, byla a je pro herce fantazie,“ svěřuje se s tím, že on sám by ale na Bonda nikdy neměl.

„Ani jako kluk jsem nebyl dobrý ve sportu. Nelákaly mě macho hry a chlapecké kluby, a tak jsem začal ignorovat tlak, abych ve sportu vynikl. Zanedlouho jsem zjistil, že nacházím přátele a zájmy i jinak. Měl jsem štěstí, že jsem toho byl schopen díky rodičům. Naučili nás být sami sebou bez ohledu na to, kým jsme měli být podle ostatních.“