Článek
Vědci vytvořili internetovou anketu, kdy účastníci vždy museli počkat ve virtuální frontě, než se dostanou na řadu a mohou začít vyplňovat. Fronta měla dvě řady a dobrovolníci ji viděli na obrazovce svého počítače. Mohli zůstat v té své, přejít do druhé, nebo čekání vzdát a dotazník vůbec nevyplňovat, informují stránky theguardian.com.
„Přibližně jeden člověk z pěti čekání na konci fronty nevydržel a přešel do druhé řady,“ zmiňuje web. Podle vědců může za toto přebíhání jeden nepříjemný pocit. Ten se dostavuje ve chvíli, kdy za námi ve frontě nikdo nestojí, a my jsme tak poslední.
Stačí však, aby si za nás někdo stoupl, a byť se počet lidí před námi vůbec nezměnil, hned jsme podle vědců spokojenější. „Když za člověkem nikdo nestál, dvakrát se zvýšila pravděpodobnost, že přejde do druhé fronty. Riziko, že čekání zcela vzdá, bylo dokonce čtyřnásobné oproti situaci, kdy za ním ještě někdo stál,“ pokračují výpočty.
„Zní to bláznivě, protože jestli za námi někdo stojí, nebo ne, vůbec neovlivní to, jak dlouho budeme čekat my. Naše chování to však ovlivňuje,“ říká vedoucí studie Ryan Buell.
Dlužno dodat, že přebíháním z fronty do fronty se čekání jen prodlužovalo. „Lidé s jedním přeběhnutím čekali v průměru o deset procent déle, než kdyby zůstali ve své frontě. Pokud navíc přešli ještě zpět do své původní řady, čekali dokonce v průměru o 67 procent déle, než kdyby původně jen stáli na místě,“ zní jasný závěr.
Pro netrpělivé čekatele má Buell jednoduchou radu: ve frontě se nikdy nekoukejte za sebe. Potom nebude nutkání přebíhat tak silné.