Hlavní obsah

Jana Vyhlídalová: Děti by měly tvořit. I u počítačů

Klára Říhová, Právo, Klára Říhová

Také odháníte děti od notebooku či mobilu? Existuje lepší způsob: naučit je obsah nevnímat jen pasivně, ale být kreativní a něco dělat a vymýšlet. Samozřejmě po omezenou dobu denně. O to se úspěšně snaží s originálním projektem makeITtoday Jana Vyhlídalová (49), známá také prodejem speciálních hraček (nejen) pro děti s ADHD nebo autismem. Sama byla vždy velmi akční, což podědil i její syn, desetiletý Adámek.

Foto: archiv Jany Vyhlídalové

Jana Vyhlídalová

Článek

Nejoblíbenější hračkou Janina dětství byl zelený plyšák méďa Béďa, kterého tahala všude s sebou. Počítače sice už existovaly, ale ne pro zábavu dětí. O to víc se hýbala.

„Běhala jsem venku, lezla po stromech a dělala pořád nějaké kotrmelce a hvězdy. Energii jsem od deseti let vybíjela basketem, i dnes si jdu občas zaházet s mladým,“ směje se.

Maminka byla lékařka, tatínek farmaceut, takže její představa o životě se zdála jasná: bude doktorkou. Učení ji bavilo, dostala i nálepku šprtka, ale nakonec se přihlásila v rodném Chebu na Západočeskou univerzitu, obor obchod a služby.

Nuda je průšvih

Během školy jezdila jako delegátka CK do Itálie a Španělska a překládala z angličtiny. Díky svému zájmu o druhé a nadprůměrným komunikačním schopnostem poznávala spoustu zajímavých lidí.

„Roku 1994 jsem dostala nabídku do Prahy, kde otvírala zastoupení firma Nikon. Měla jsem na starost veškerou administrativu, vyřizovala jsem objednávky s podniky i fotografy. Byla to dobrá škola. Po třech letech jsem se ale začala trochu nudit, což je u mě průšvih, a přestoupila jsem do reklamy. To mě pohltilo. V agentuře o 45 lidech pracovalo 11 národností, žili jsme hodně pospolu,“ líčí nadšeně.

V reklamních agenturách strávila 10 let, poté úspěšně vedla oddělení marketingové komunikace a reklamních služeb v telekomunikačních firmách.

Foto: archiv Jany Vyhlídalové

Se správnou hračkou (nebo dobře vymyšlenou počítačovou hrou) se dítě zabaví i rozvíjí. Potvrzuje to i Janin syn Adámek.

Mezníkem v kariéře i životě se stal rok 2010: při snižování stavů dostala Jana výpověď, jež jí ale vůbec nevadila, zároveň se totiž zamilovala a otěhotněla.

Miminko stihla porodit před čtyřicítkou, s otcem Adámka Milanem se ale později rozešli. Vedle toho s kamarády odkoupila server o reklamě a médiích Mediář a založila pár dalších firem, např. Plenky v práci, řešící návrat žen po porodu do zaměstnání.

„Mateřství mi totálně změnilo pohled na život. Dokázala jsem si odůvodnit, že můžu být s dítětem doma a dělat při tom své věci, které mě baví.“

Od dětských pokojů k hračkám

Když byly Adámkovi tři roky, přišel čas zařídit mu vlastní pokoj, a to ji pohltilo. Ujížděla na recyklovaném nábytku ve stylu Provence a s vervou se pustila do předělávek.

„Rozhodla jsem se, že budu tvořit na objednávku tematické dětské pokojíčky – a k tomu patřily hračky. Brzy jsem se zaměřila jen na ně.

Abych se dostala do obrazu, poptávala jsem se ve školce, s čím si děti nejvíc hrají a jaká hračka udrží nejdéle jejich pozornost. Odpověď zněla: dřevěná stavebnice Kapla. Okamžitě jsem volala českému prodejci, kterému jsem vylíčila, jak jsem hrozně spolehlivá – a on mi obratem poslal do komise zboží za 80 tisíc.“

Foto: archiv Jany Vyhlídalové

„Je známé, že dítě se nejlépe učí hrou, rozvíjí si tak jemnou motoriku i logopedické schopnosti,“ líčí Jana.

Postupně rozšiřovala sortiment a přešla na velkoobchod. Na přání zákazníků objednávala další hračky, třeba dodnes nejžádanější Sensory Blocks.

„Brzy jsem zjistila, že existuje díra na trhu: speciální hračky pro děti s ADHD a dalšími poruchami. Na ty jsem cílila nejvíc, ovšem hrát si s nimi můžou samozřejmě všechny děti. Naše hračky mají přesah do problematiky montessori, podporují rozvoj motorických schopností i kognitivních funkcí,“ upřesňuje.

Velký průlom měla přinést kolekce černobílých hraček pro nejmenší děti, ty totiž nevidí jiné barvy.

Čeští hračkáři bojují o děti důvtipem

Styl

„Oslovila jsem lokálního výrobce, jenže neměl certifikovanou černou barvu pro děti do tří let. Náhodou byl u nás na Silvestra reportér ČT Honza Šmíd, jehož žena pracovala ve firmě PB Tisk, vyrábějící i knížky. A 5. ledna jsem měla na stole rozpočet na výrobu obrázkových knížek pro novorozence. Měly velký úspěch, prodalo se jich přes 50 tisíc a pořád dotiskujeme.“

Dnes má Jana firmu Kidtown, dva kamenné obchody a e-shop plus distribuci do školek a škol.

Trable a vnitřní motorek

Neminuly ji ale ani horké chvilky a párkrát ji napadlo, že s hračkami sekne.

„Největším problémem bylo cash flow, které jsem neuměla pořádně řídit, přišla faktura a hned jsem ji zaplatila, bez čekání na splatnost. Pak jsem naštěstí potkala bývalého kolegu – a ten mi od té doby dělá finančního ředitele. Takže se věcmi, které mi nešly a prudily mě, nemusím zabývat. Další problém bylo hledání lidí, i na pozici prodavačky. Nechápu proč, jako by nikdo nepotřeboval peníze a práci. Zřejmě raději leží na gauči a dostávají příspěvky od státu. Já jsem opačný typ: mám v sobě motorek, který mě nutí pořád něco dělat, i skoro zadarmo. Jezdím třeba každých 14 dnů k Poděbradům, kde učím na jedné škole.“

Foto: archiv Jany Vyhlídalové

„Brzy jsem zjistila, že existuje díra na trhu: speciální hračky pro děti s ADHD a dalšími poruchami. Na ty jsem cílila nejvíc, ovšem hrát si s nimi můžou samozřejmě všechny děti,“ upřesňuje.

Další komplikace přinesla doba covidová, spousta věcí padla, včetně koupěschopnosti. Ale Jana se rozhlížela po dalších aktivitách. Jak Adámek rostl, měnily se i jeho zájmy.

„Bála jsem se, že mu nebudu stačit jen s hračkami, takže bych mu měla zajistit pomůcky, jež usnadní výuku a mně umožní se s ním učit. Vzpomínala jsem s hrůzou, jak mi ve škole nešla matematika.“ Na veletrhu zahlédla speciální rozkládací pomůcky: krychli, lidské tělo…

A hned se rozhodla rozšířit sortiment. Kladnou odezvu našla ve školách i školkách.

Naprogramuj si tatínka!

Jana chodí skoro denně do příjemné kavárny v Dejvicích, kde se před rokem kamarád zmínil, že je na prodej projekt digitálního vzdělávání dětí makeITtoday. Rozběhly ho roku 2017 dvě šikovné mladé ženy a skvěle zapadal jako puzzle do vzdělávacího systému, který Jana postupně vytvářela.

„MakeITtoday jsem proto bez váhání koupila. Rodiče se snaží děti před počítačem chránit, ale v blízké době budou základní dovednosti programování nutné pro každého. Je známé, že dítě se nejlépe učí hrou, rozvíjí si tak jemnou motoriku i logopedické schopnosti,“ líčí.

V kurzech, které pořádá v Pražské tržnici, na Pankráci a také online, si tedy děti zdánlivě jen hrají. Půlroční cykly jsou rozdělené podle věku od předškoláků (Mini Coders) do 15 let. Nejmenší reagují na pokyny dospělého a zkoušejí na monitoru třeba pohybovat loutkami.

Foto: archiv Jany Vyhlídalové

„Naše hračky mají přesah do problematiky montessori, podporují rozvoj motorických schopností i kognitivních funkcí,“ říká Jana Vyhlídalová.

Velmi oblíbené je zadání: naprogramuj si tatínka! Dítě postavě zaváže oči a určuje, kolik kroků má udělat, kde se dotkne zdi atd. Prvňáčci začínají populární hrou Minecraft: učí se naprogramovat základní kostičky, z nich pak něco skládají, těží… Takže nekonzumují jen pasivně obsah, ale tvoří. Kurzy na sebe navazují, děti mohou pokračovat tak, jak rostou.

Jana připomíná i oblibu letních příměstských táborů. „Děti nesedí jen u obrazovky, vedle základů programování sportují. Většině rodičů už nemusím vysvětlovat, že počítač při našem přístupu děti nekazí, naopak. Přicházejí připravení a nebojí se, osvěta funguje.“

Změny ve školách?

Snaží se upozornit na nutnost změn v digitální výuce také náš vzdělávací systém, pokoušela se dostat až k bývalému ministrovi školství, ten ale neměl čas.

Přesto se možná i díky jejím chytrým kurzům začíná něco hýbat: dochází k revizi výuky informatiky a pokročilejší digitální dovednosti se letos posunuly už na 1. stupeň ZŠ.

Hraní si s panenkami rozvíjí podle vědců empatii

Děti

„Firma T-Mobile nabízí v rámci nového RVP (Rámcový vzdělávací program do škol) výuku v IT oblasti a my jim dodáváme kurzy robotiky. Jsme také zahrnutí v Nadaci O2, zaměřené na školy – můžeme školit děti i učitele,“ dodává.

Umění odpočívat

Jana nejen hodně a rychle mluví a nebojí se zdánlivě bláznivých nápadů, ve stejném tempu pracuje a realizuje své představy. A je velmi netrpělivá. Není divu, že jí málokdo stačí – ať už jako kolega, nebo životní partner.

I když tvrdí, že parťáka do nepohody má. Se synem jí pomáhala paní na hlídání a babičky. Dnes už je Adámek dost samostatný a svoji maminku spíš inspiruje – je „pokusným králíkem“, která hračka nebo program budou úspěšné.

„Také mě baví spolupráce s jeho školou, kam chodím dělat projektové dny a workshopy, třeba ke Dni Země nebo k svatému Martinovi.“ Úspěšný je i projekt k finanční gramotnosti, s nímž jezdí po školách (a používá vtipnou magnetickou tabuli Oslíčku, netřes se).

Jak naučit děti rozumně zacházet s penězi

Děti

„Děti nemají představu o penězích a neumějí s nimi zacházet. Upozornil mě na to opět Adámek: prosil o peníze, a když jsem řekla, že nemám, reagoval: Tak já si dojdu do bankomatu.“

Je jasné, že slovo odpočinek Janě moc neříká, je typický extrovert a workoholik. Jen se snaží každý den aspoň trochu sportovat: chodí do posilovny, plave a běhá. Ráda také hledá houby a čte severské detektivky, které ji bezpečně odpoutají od reality. Těší se na dobu, až bude zase možné cestovat.

„Momentálně nabírám sílu, a až budu mít pocit, že se v mém životě nic moc neděje, rozjedu zase něco dalšího,“ směje se.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám