Článek
Vaše kolekce jsou známé svou barevností. Dokázala byste vybrat jednu barvu, kterou máte nejraději?
Fialová, miluju ji od dětství. Je to královská barva, barva čarodějů. Použila jsem ji snad ve všech svých kolekcích, fascinuje mě. Už jako dítě jsem měla nejraději fialovou fixku.
Vidíte, já taky. Ale s dospíváním jsem fialovou opustila. Nejsem asi jediná, často ji obléká málokdo…
Ani já ji moc nenosím. Ona je to barva náročná, není pro každého. Ale možná právě proto mě láká. Mám ráda věci, které jsou trochu okrajové, něčím zvláštní, třeba i neoblíbené. Baví mě objevovat jejich kouzlo.
Sama v poslední době často nosím fuchsiovou, zářivě růžovou. To je také spíš obávaná barva. Mám v ní teď všechno – boty, kalhoty, svetr. Barvy si vybíráme podle svého mentálního nastavení. Každá má svoji energii, kterou automaticky cítíme, aniž bychom o tom museli přemýšlet.
Do své poslední kolekce jste nově zařadila černou. Proč?
Chtěla jsem nabídnout zákaznicím, které výrazné barvy třeba tak rády nemají, nějakou alternativu. Hodně lidí se v černé cítí bezpečně, je to taková klasika, barva, která funguje i v byznysovém prostředí.
Snažila jsem se s ní pracovat kreativně, používala jsem různé aplikace, mám tu například černé sako, které zdobí černé látkové kytičky. Chtěla jsem ukázat, že ani černé oblečení nemusí být nudné.
Sama černou taky občas nosím, ale když si mám vybrat mezi barevným a černým kouskem, sáhnu většinou po tom barevném. Oblékám si ji, když nemám náladu být vidět, v černé se ztratíte.
Kolekce z recyklované merino vlny, za níž získala ocenění Grand Designérka roku.
Nosíte oblečení z vlastní dílny?
Nosím, většinou se ujmu prvních vzorků, které třeba ještě nejsou úplně vyladěné, a proto neprodejné. Vezmu si je a dám jim lásku. Jsem takový záchranář. (směje se)
Zpočátku jsem se do barevného oblečení musela nutit, cítila jsem obavy, že se na mě všichni budou dívat a bude to nepříjemné, ale je to jen o vnitřním nastavení. Častěji teď pozoruji, že se lidem objeví na tváři úsměv, pochválí mi oblečení. Stále je to ale trochu jiné než v zahraničí.
Jsou tam v módě odvážnější?
Tak to asi cítí každý, kdo cestuje. Myslím, že kdybych žila jinde, oblékala bych se odvážněji. Je to trošku smutné, ne? Volbou oblečení dáváme najevo svoji osobnost. Když sledujete třeba důchodce v Itálii, je to radost pohledět.
Obecně musím starší generaci pochválit. I tady se lidé ve věku osmdesát a výš, jako je třeba moje babička, umí pěkně obléknout. Mají jiný vztah k oděvu, nepokřivený rychlou módou. Váží si každého kusu a nad jeho pořízením přemýšlejí, protože chápou, že oděv má svou hodnotu. To je vlastně základní princip udržitelné módy.
Model z merino vlny
Loni jste navštívila Mexiko, což je hodně barevná země. Ovlivnilo vás?
To je barevná země skrz naskrz! Uspokojovalo mě v ní být, nechat se tím vším obklopit. Líbilo se mi, jak tam pracují s barvami v interiérech, jak mají barevné domácnosti, domy, celé ulice. Nemohla jsem si pomoct, pořád jsem si fotila ty barevné kompozice.
Ale abych odpověděla na vaši otázku, tak inspiraci pro svou tvorbu z okolí nebo přírody nečerpám, prostředí mě ovlivňuje spíš nepřímo. Inspiraci ani nehledám, sama ke mně musí přijít. Když se to snažím vynutit nebo takzvaně vysedět, většinou se to nepodaří. Nápad dostanu spíš jen tak, z ničeho nic, když jdu po ulici nebo jsem třeba ve sprše, mozek se uvolní…
Teď to možná vypadá, že celé dny jen sedím a čekám, co mě napadne, abych mohla začít tvořit, ale tak to není.
Jak tedy váš běžný pracovní den vypadá?
Většinou sedím u počítače, starám se o rozvoj své značky, produkci a marketing převážně sama. Pak jsou taky období, kdy třeba čtrnáct dní pracuju s látkami, stříhám, šiju… To mám radši. Nechci se limitovat jen tvorbou oděvů, je pro mě důležité tvořit i jiné věci. Třeba tyhle tapisérie… (Ukazuje na stěnu ve svém ateliéru, kde některé z nich visí.)
Spolu s Eliškou Monsportovou jsem si taky navrhla instalaci na letošní Designblok. Mým snem je velký dům, v každém patře se bude vyrábět něco jiného: móda, doplňky, domácí dekorace, textil…
Model z merino vlny
Na zmíněném Designbloku jste představila kolekci inspirovanou oděvem řádových sester. To k vašemu jinak jásavě barevnému stylu moc nesedí. Čím vás to téma přitáhlo?
Fascinuje mě, že se někteří lidé dokážou oddat bohu a všechno ostatní v jejich životech jde stranou. Nedokážu to úplně pochopit, a právě proto mě to přitahuje.
Navíc se mi oděv řeholnic vizuálně líbí, mají třeba neuvěřitelné pokrývky hlavy. Podobně mě přitahuje folklor se svými jednotlivými částmi oděvu.
Tvoříte nové materiály recyklací vlněného odpadu. Je pro vás udržitelnost důležitá?
Velmi. Snažím se podporovat lokální výrobu, ať už se to týká materiálů či jejich zpracování. Podobně přemýšlím při nákupu potravin, třídím odpad, snažím se omezovat cesty autem.
Už jsme si zvykli, že co se týká jídla, je správné neplýtvat a upřednostnit vajíčka od lokálního farmáře před těmi z velkochovu. V módě máme ale stále tendenci kupovat nové a nové oblečení v řetězcích, aniž bychom se zajímali, z jakých materiálů a za jakých podmínek bylo ušito.
Kdo jsou vaši zákazníci?
Tuhle otázku si pokládám dlouho a neznám na ni přesnou odpověď. Ale do všech věcí, které dělám, se snažím vkládat radost, to je podle mě základní ingredience. A chtěla bych, aby to tak vnímali i lidé, kteří si moje věci kupují.
Občas mi někdo říká, že je moje značka taková intelektuální, to si úplně nemyslím, naopak chci, aby oslovila co nejrozličnější vrstvy lidí.