Anny Ondráková a Max Schmeling: Láska, která přežila

Ač spolu prožívali to největší štěstí, i nad nimi se stahovala mračna. Půl roku před jejich svatbou se totiž v Německu k moci dostal Hitler a nacistický režim se rozhodl, že ze Schmelinga udělá svou ikonu. Symbol neporazitelné a nadřazené rasy.

Navíc byli manželé poté, co spolu začali žít v Německu, pod drobnohledem nacistické strany. Anny proto, že byla z Československa, a Max kvůli svému židovskému manažerovi.

Schmeling se však při audienci u Hitlera za svého manažera Joea Jacobse postavil a dokonce několikrát odmítl členství v NSDAP.

Přesto byl pro nacistické Německo nepostradatelný. Obzvlášť poté, co v roce 1936 vybojoval svůj nejslavnější zápas. Jako outsider totiž v aréně nastoupil proti hvězdě světového boxu, Američanu Joeovi Louisovi. Když vyhrál, nacistické Německo jásalo. Při návratu ho vítala nejen Anny, ale i Hitler a Goebbels. Manželé byli teď zváni mezi nacistické pohlaváry do společnosti a účelově využíváni pro propagandu. Zabránit tomu nedokázali. Až po mnoha letech, kdy už měli za sebou i obvinění z kolaborace, se ukázalo, jak moc byli stateční.

V roce 1938 se v Americe konal odvetný zápas Schmelinga s Louisem. Jednalo se doslova o boxerskou událost století. V Německu byl zápas interpretován jako souboj mezi nordickým hrdinou a podřadnou černou rasou. V Americe zase jako boj svobodného světa s nacistickým běsněním. Ze Schmelinga udělali američtí novináři Hitlerova poskoka a cestou do ringu na něj lidé házeli odpadky. Schmeling však prohrál, už v prvním kole ho Louis knokautoval.

Byla to velká rána pro nacistické Německo, pro které se rázem jeho hvězda stala přítěží. O lukrativní filmové role přišla také Anny. S Maxem však spolu prožívali své osobní štěstí. Nic je nedokázalo rozdělit. Ani fakt, že nemohli mít děti. Anny o dítě přišla v roce 1936 při autonehodě a další už mít nemohla.

Přestože věděli, s kým mají tu čest, nedokázali být nevšímaví k situaci, která je obklopovala. V listopadu 1938 během největšího pogromu na Židy v předválečném Německu – Křišťálové noci – ukryl Schmeling dva syny svého přítele Davida Levina. Pak zorganizoval jejich útěk za hranice. Ani on, ani Anny však o tom nikdy nikomu neřekli. Celá historka se stala známou až v roce 1989, kdy Maxovi bratři žijící v Las Vegas veřejně poděkovali za záchranu života.

V roce 1941 musel Max narukovat a sloužil u německého letectva (Luftwaffe) jako elitní výsadkář. Zúčastnil se akce při obsazování řecké Kréty. Z armády byl stažen kvůli nemoci a pak navštěvoval zajatecké tábory. Konce války se dočkal ve zdraví. Stejně jako Anny.

Po válce žily obě bývalé superhvězdy život obyčejných lidí. Max pracoval jako manažer Coca Coly v Německu a při cestách do Ameriky se velmi spřátelil se svým dávným rivalem Louisem. Finančně mu pomáhal a po jeho smrti v roce 1981 mu dokonce zaplatil vojenský pohřeb.

Po letech také vzpomínal na svůj prohraný zápas. V roce 1975 řekl, že „při pohledu zpět jsem skoro rád, že jsem prohrál. Jen si představte, co by se stalo, kdybych se vrátil do Německa jako vítěz. I když jsem s nacisty neměl nic společného, vyznamenali by mě. A po válce bych mohl být považován za válečného zločince…“.

Max a Anny spolu byli šťastni až do roku 1987, kdy Anny ve věku 84 let zemřela. Max zemřel v roce 2005 pár měsíců před svými stými narozeninami. Společně zažili nekritický obdiv i opovržení, závist i obvinění z kolaborace. Jejich vztah to všechno vydržel.