Hlavní obsah

Proč nechat kluky vyplakat

Kluci přece nepláčou. Jenže – proč bychom asi tento přirozený biologický mechanismus měli k dispozici, kdybychom ho k ničemu nepotřebovali? Slzy jsou jedním z regulačních mechanismů, které pomáhají vybalancovat organismus po stresové události. Ulevují jak od psychické, tak i fyzické bolesti. A to i u chlapců, i když je obvykle vychováváme, že slzy jsou jen „pro holky“. Kdy je na ně tedy čas a místo?

Foto: Profimedia.cz

Vývojoví psychologové se v zásadě shodnou na tom, že pokud děti poznají své emoce a je jim dovoleno v nich chvíli být, naučí se s nimi lépe pracovat.

Článek

„Studie za studií ukazuje, že kluci a dívky se liší některými částmi temperamentu, a jinými zase vůbec. Neliší se například v tom, jak jsou plaší, odvážní, vzteklí, smutní, šťastní nebo emotivní,“ vyjmenovává profesorka vývojové psychologie Christia Spears Brownová.

„Malí chlapci a dívky se neliší v tom, jak moc pláčou. Liší se v tom, jak lidé na jejich strach, smutek či pláč reagují,“ vysvětluje s tím, že mámy mluví o smutku a frustrujících zážitcích mnohem déle se svými dcerami než se syny. „Kluci jsou za ‚smutnění‘ a pláč častěji napomínáni,“ upozorňuje.

„Jedním z prvních kroků ve zdravém emočním vývoji je, aby chlapci i dívky akceptovali, že mají všechny emoce, včetně těch, které označujeme jako negativní,“ myslí si pedagožka a autorka Fiona Formanová. Patří tam smutek, zklamání, frustrace, obavy a také vztek.

„Jsou zcela normální a není třeba se jim vyhýbat, potlačovat je nebo se jich obávat.“ Spíš bychom děti měli učit, jak je poznat, prožít, pochopit a nenechat se jimi pohltit.

„Pláč je velice zdravý způsob, jak vyjádřit smutek a zklamání. Pokud budeme klukům říkat, aby nebrečeli, naučíme je, jak tyto emoce vypnout a potlačit. Nebo se jim začnou vyhýbat,“ myslí si Formanová s tím, že bychom jim měli naopak dodávat odvahu k jejich vyjádření. Na rodičích pak je, aby poznali, kdy jde o zdravé emoce, a kdy to dítě prostě ‚zkouší‘.

Emoční regulace

Studie z roku 2010 sledovala 426 chlapců na vyšším stupni a zkoumala, do jaké míry kluci preferovali stereotypní mužské kvality, jako je emoční stoicismus a fyzická drsnost v kontrastu se stereotypně ženskými kvalitami (emoční otevřenost, dobrá komunikace) a jakou roli to hrálo v jejich duševním dobrém bytí.

Sport dětem pomáhá lépe se vyrovnávat s životními vrcholy a pády

Děti

Výsledky ukázaly, že jak se kluci prokousávají adolescencí, tíhnou stále víc k přisvojování hypermaskulinních stereotypů. S výjimkou chlapců, kteří měli dobré vztahy s matkami – ti si nehráli na tvrďáky a byli emočně dostupní. Blízký vztah s otcem tento efekt neměl.

„Tyto detaily jsou důležité, protože počet sebevražd mužů začíná stoupat od jejich šestnáctého roku. Pokud to navíc spojíme se stoupajícím počtem depresí, vypadá jako očividné, že kluci, kteří jsou v kontaktu, budou schopni vyjádřit svůj vztek zdravějším a produktivnějším způsobem,“ vyvozuje doktorka Jennifer Koganová.

Špatný psychický stav se samozřejmě netýká jen dospívajících chlapců. Ovšem dívky, které nakonec vyrostou v ženy, zažívají zcela opačnou socializaci. „Je nám umožněno o svých pocitech mluvit a mluvit,“ upozorňuje Christia Spears Brownová na opačný stereotyp.

Proč a kvůli čemu nejčastěji pláčeme

Zdraví

„Máme kamarádky, které s námi proberou každý negativní detail. Mámy sedí na rozích postelí svých dcer a probírají s nimi negativní zážitky.“

Na druhou stranu neschopnost potlačit negativní pocity a lpění na nich, což se projevuje více u dívek, psychickému zdraví také nepomáhají. „Tento proces se jmenuje ruminace,“ uvádí psycholožka. Jde o stav, ve kterém si negativní situaci stále promítáme – a pocity s ní spojené mohou vést k psychickým obtížím.

„Nechme kluky vyjádřit občas smutek, pokud ho tak cítí. Klidně ať se čas od času vypláčou. A říkejme našim dívkám, aby na smutku tolik nelpěly,“ radí Brownová.

Vyplavené hormony

Vývojoví psychologové se v zásadě shodnou na tom, že pokud děti poznají své emoce a je jim dovoleno v nich chvíli být, naučí se s nimi lépe pracovat. Autentický pláč je toho dokáže hodně naučit.

  • Naučí se, jak zmírnit bolest. Vyplač se, bude ti dobře. To nám obvykle říká někdo, komu můžeme věřit a před kým můžeme být zranitelní. A je to pravda. Jak dospělým, tak dětem se během pláče uvolňují hormony oxytocin a endorfin, díky kterým se cítí lépe. Kromě emocionální bolesti zmírní i tu fyzickou a celkově podpoří to, že se nakonec cítíme mnohem lépe.
  • Zjistí, jak zklidnit sama sebe. Pláčeme z bolesti, ze strachu, z úzkosti. Když se dítě opravdu lekne a je ve stavu hrůzy, nechceme, aby se v něm probudil primární strach, který velí buď bojovat, nebo utéct. Slzy jsou jedním z činitelů, které nenechají primární nervovou soustavu převzít kontrolu. Děti tak od určitého věku mohou začít lépe zpracovávat, co se děje. Což pomáhá nejen reagovat, ale i jednat.
  • Získají lepší rámec pro vývoj emoční inteligence. Televize je plná policistů a detektivů, kteří svou kariéru postavili na tom, že umějí dobře číst lidské chování. Také jsou schopni se svědky mluvit tak, aby jim všechno vyklopili. K této schopnosti je nutná vysoká emoční inteligence i empatie. A abychom byli schopni číst emoce jiných, potřebujeme nejdřív znát velice dobře ty své. Pokud tedy dětem dovolíme prožít svoje emoce, pomůže jim to naučit se zvládat lépe konflikty a prohlubovat přátelství.
  • Své emoce budou lépe korigovat. Jak bylo řečeno, pláč je přirozená reakce na zklamání, frustraci, strach a mnoho dalších emocí. Podle odborníků bychom je u dětí měli respektovat, protože prostým potlačením jen tak nezmizí. Naopak, mají tendenci objevit se v tu nejnevhodnější chvíli a v jiné podobě. Například v podobě neuchopitelných záchvatů vzteku. Na druhou stranu je ale třeba dětem také nastavovat zdravé hranice a učit je, jak své emoce regulovat.

Jak moc brečet

Samozřejmě neexistuje žádný manuál na to, jak dlouho se máme věnovat svému smutku a jak dlouho plakat. Jsme individuality a také máme různá životní období, někdy jsme prostě šťastní, jindy naopak.

V osmdesátých letech minulého století zkoumal četnost pláče biochemik William H. Frey a zjistil, že ženy pláčou 5,3krát za měsíc a muži 1,4krát. Nicméně toto platí (nebo platilo) pro západní kulturu.

Z průzkumu společnosti Hycosan Fresh z roku 2017 zase vyplývá, že ženy pláčou průměrně šestkrát do měsíce a muži o polovinu méně, třikrát. Často je u toho ale nikdo nevidí.

Dost dobrý rodič je lepší než ten perfektní

Děti

„Je škoda, že naše společnost není na plačící příliš připravená,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Andrea Hlubučková s tím, že mnohé jiné národy mají k pláči i k emocím otevřenější přístup. U nás jsou obecně společensky přijatelnými důvody plakat rozchod a smrt.

„Sem tam na pohřbu kultivovaně rohem kapesníčku utírat slzy, to se smí, ale pokud slzíte jindy, můžete narazit. Plakat se tedy rozhodně nemusí jen tehdy, když se rozejdete s partnerem nebo když vám někdo zemře,“ uzavírá.

Pláč pomáhá i našemu tělu

  • Snižuje krevní tlak. Podle výsledků studie uveřejněné v časopise Emotion v roce 2019 zklidňuje celé tělo, snižuje tepovou frekvenci i tlak.
  • Uvolňuje stres. V slzách je obsaženo velké množství stresových hormonů a jiných chemických látek, takže je zřejmě doslova vypláčeme z těla. Je to ovšem zatím jen předpoklad – tvrzení, že pláč může snížit výskyt těchto chemikálií v těle, což sníží i hladinu stresu, výzkumníci ještě musí zkoumat.
  • Lépe díky němu spíme. Malá studie z roku 2015 zjistila, že pláč pomáhá novorozencům lépe spát. Jestli má stejný vliv i na dospělé, je ještě třeba zjistit. Ale vzhledem k tomu, že pláč uvolňuje psychickou i fyzickou bolest, mohlo by to tak být.
  • Bojuje proti bakteriím. Pomáhá zabíjet bakterie v očích a udržovat oči čisté. Slzy obsahují tekutinu zvanou lysozim. A studie z roku 2011 zjistila, že tato látka má silné antibakteriální účinky.
  • Zlepšuje zrak. Bazální slzy, ty, které se uvolňují pokaždé, když mrkneme, pomáhají udržovat oči vlhké a předcházejí vyschnutí sliznice.

Reklama

Výběr článků

Načítám